Star Trek: Nová generace

Tohle je zajímavá epizoda (23. epizoda 4. řady), která řeší transgender tematiku, byť její vyznění je rozpačité. Když pominu následné celkové propracované pojetí rasy Trillů - zde se objevují poprvé – tak koncept spočívá v tom, že daný Trill přijme symbionta a v tomto pojetí symbiont používá tělo jen jako hostitele, ale vědomí, smysl, osobnost je celá symbionta, který přechází do různých těl i stovky let. Později se ustálilo spíš to, že symbiont a hostitel/ka jsou určitou směsí. V každém případě symbiont převezme vzpomínky hostitele/ky. Symbionti samí zřejmě gender/pohlaví nemají a nerozlišují gender ani u hostitele/ky ani v rámci svých sexuálních a romantických vztahů. V dané epizodě se doktorka Beverly Crusher zamiluje do Odana, ale po jeho zranění zjistí, že Odan je “jen” symbiont, ne „jeho“ tělo. Navíc tělo umírá a symbiont je dočasně implantován veliteli Rikerovi. V této epizodě ještě není jasné, zda jeho vzpomínky a osobnost přecházejí na symbionta/Odana, ale Riker sám mizí. Doktorka si postupně zvyká na to, že je zamilovaná do Odana, který má tělo Rikera. Nakonec dorazí pravý Trill, ale ukáže se, že je to žena. Odan v novém, ženském, těle, doktoru miluje stejně, ale ona se s takovým vztahem nedokáže smířit, byť také Odana stále miluje. Navíc to je podáno tak, že nejde o její osobní pocit, ale vtahuje to na celou lidskou rasu, takže celkově je to takové… rozpačité, byť jinak pochopitelné (její nejistota a zmatenost – tak já bych asi taky byl přinejmenším zmatený s představy mít partnera, co má „každou chvíli“ jiné tělo jiného pohlaví včetně toho, že bude chvíli mým nadřízeným/kamarádem). Mně to celé přijde jako zajímavý koncept transgender identity, byť to zřejmě tak zamýšleno nebylo, respektive kritiky se zabývají homosexualitou, respektive homofobií, spíš než transfobií. „Snad je to lidský nedostatek, ale my prostě nejsme zvyklí na takové změny. Tohle nedokážu. Jak dlouho budeš v tomto těle? Jaké bude příští? Nemohu dále žít v takové nejistotě. Jednou, možná, nebude naše schopnost milovat takhle omezená. […] Já tě miluji.“ (02.01.2019)

V této epizodě si přijdou na své vlastně všichni. Jak ti, kdo na základě alegorie vidí kritizování normativit obdobně, jako ve zpracování fantazií, kdyby „normální“ byla homosexualita. Ale i možná nevědomí členové Aliance za rodinu a kritici „genderové ideologie“ a „moderních liberálů“, jak je vidět z komentáře DocBrown. I když epizoda je v zásadě hetero a cisnormativní (ve skutečnosti jsou vztahy a pohlaví, gender, složitější a zahrnují neheterosexualitu, intersexualitu, transgender identitu, nebinární lidi apod.) splňuje podobenství o tom, jaké to je žít v totalitní společnosti dovolující jen předem definované gendery a orientaci, jinak je jedinec podroben léčbě a operacím. Nepřipomíná nám to něco? Ale jak píšu s poukazem na komentář DocBrown, které/mu nevadí mít jen dvě pohlaví a vadí mu respekt k sebeurčení lidí, mnozí to nepochopí :) Mimochodem, až lidé jako DocBrown, muži, ženy, zjistí, že v pražské MHD se používá neutrální „cestující“… (01.10.2019)