Ally McBealová

Když se tak zpětně ohlížím nad tím, co mě na tom bavilo, když nemám ráda holky řešící "problémy" jako Ally - tak...žensky, jo, to je ono - Ally je totiž svým myšlením tak moc ženská, že mně třeba daleko sypatičtější a bližší Robin z HIMYM je vedle ní zarostlej upocenej mistr světa ve vzpírání s pleší (která je přímo úměrná množství testosteronu). Pojevenej Piškot tím důvodem taky nebude, takže odpověď má jméno Richard Fish, kdy jeho úchylka na povolený krky a tríček s kolenní jamkou jsou dokonalý...a Ling. Ale Kauzy z Bostonu stejně vedou...už pro toho vizoura a doutníky...popojedem. (24.03.2011)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)

Tenhle seriál jsem hltal, nahrával všechny díly a každej zkouknul minimálně pětkrát. John Cage v podání Petera MacNicola, skvěle dabovanej Jiřím Prágrem (celkově je tady dabing ultrakvalitní), je pro mě nejkultovnější seriálovou postavou! "Fishismy" Grega Germana jsem zase nejčastěji používal, když jsem se chtěl rozejit s nějakou babou, fungovaly spolehlivě (kéž by, většinou jsem dostal na prdel já a fishismama sem se moh akorát utěšovat). Prostě na žádným jiným seriálu jsem neujížděl jako na tomhle. Vše předešlé napsané ovšem neplatí o poslední sérii, která je slaboučkým odvarem zašlé slávy a přes (nebo právě pro) účast přehršle hvězd je tady znát dojezd jako při flámu na konci víkendu, kdy máte všechny možný vrcholy dávno vyčerpaný a daleko za sebou. Zkrátka Ally už nesleduju, ale vždycky se rád vrátím k dílům předešlým, který co do geniality některých dialogů nesnesou srovnání se žádným jiným seriálem. (03.01.2008)

Jeden z najlepších seriálov. Vtipný, chytľavý, zaujimavé postavy, dokonca z prostredia súdnych siení, čo u mňa zvyšuje hodnotu :) Každá jedna postava je šialená svojským spôsobom, no zároveň veľmi milo a divák dokáže fandiť ktorejkoľvek z nich. Vydarená vec! Noo...až na tie anorektické postavy herečiek...to je hrôza! (22.11.2007)

Lidé jsou divní. Všichni. Ale lžou. Lžou, že jsou normální. Lidé, se kterými přicházíme do kontaktu v práci či ve škole. Neukazují nám svoje zvláštnosti, protože nechtějí být zranitelní. To je pochopitelné. Ale v televizi se přece nikdo nechce koukat na lidi, kteří jsou dokonalí, kteří jsou normální, protože lidská dokonalost a normálnost je víc než cokoli jiného nudná, dost možná i otravná. V Ally ale nikoho "dokonalého" neuvidíme. Všichni do posledního jsou tak opravdoví, se svými chybami, zvláštnostmi a svými bolavými místy. S takovými postavami vůbec není obtížné se sžít, protože my jsme stejní. Abych nemluvil za všechny, já jsem stejný. Dnešní seriály jako Lost, Heroes či Prison Break se točí okolo gigantických napínavých zápletek, které jsou fajn, ale když dojde na prostou lidskost, zoufale selhávají. Ally je jiná. Je doopravdy lidská. Už to samo o sobě je víc, než člověk v seriálu většinou najde, ale když je tu navrch ještě úžasný humor, propracované vztahy, skvělí herci, nádherná hudba, je to můj malý osobní melancholický ráj. (13.05.2007)