Arrow

„Šel jsem k Laurel, abych o ni bojoval. A představ si mé překvapení, když jsem tě tam viděl, jak ji líbáš. Kéž bys na tom ostrově umřel.“ Řemeslně i dějově je to ještě v mezích dobrého vkusu, povedené akční scény to také docela táhnou, ale ty scénáře musel generovat nějaký zaprášený kompjůtr. Takhle plytké repliky a naivní proslovy, jenž hrdinové pronášejí se zcela vážnou tváří možná vypadají dobře v komiksových bublinách, zazní-li však nahlas, mohou způsobit mohutné krvácení z uší. Se ženou jsme se u toho mohli místy smíchy rozkrájet. Chápu, je to komiksová tuctovka pro teenage masy (podobně jako svého času Smallville), ale netvrďte mi, že se pro mladší publikum nedají sesmolit kloudnější texty. To je furt nějaké rozebírání platonických/osudových vztahů á la Beverly Hills 90210, to je pořád samé klamání města („XY, you have failed this city“ je jako trademarková hláška úplně mimo, osobně bych zvolil údernější variantu „XY, go fuck yourself“ a rovnou to zakázal dětem) a ty rádoby oplzlé narážky, které vkládají tvůrci do úst sličné hackerce Felicity (Emily Bett Rickards) může za vtipné považovat snad jen ta cílová komunita uhrovitých nerdů. Výrazové prostředky samotného Arrowa/Olivera (Stephen Amell) jsou někde na úrovni studenta prvního ročníku FAMU - dohromady jsem napočítal tři mimické projevy, které herec obměňuje stále dokola - zádumčivý, překvapený a nasraný. Zkoušel jsem si je před zrcadlem a z fleku bych jej mohl dublovat. Dokud bych si nesundal triko (takhle vypracované bochánky na bříšku teda nemám), diváci by nic nepoznali. Oliverův výživný proslov k jeho životní lásce Laurel by unudil i mrtvolu: „Nikdy jsem ti neřekl, co se mi na tom ostrově stalo. Těch pět let mě nezměnilo. Jen ze mě... jen ze mě odškrábly vše, kým jsem nebyl, a odhalily mě takového, jaký jsem vždy byl, což je člověk, kterého jsi vždy viděla. Nevím, jak jsi mě tak mohla vidět, ale viděla jsi mě. Nikdo v mém životě není takový, jaký se zdá být. Až na tebe.“ Tyhle žvásty možná zabíraly na lobotomizované diváky Melrose Place, jak tomuhle mohli dát v DC Comics zelenou (zelenou, haha) mi nejde na rozum. Chtějí nám snad tvůrci naznačit, že čtenář komiksů je nevzdělané hovado bez schopnosti porozumět složitěji vystavěnému ději o více vrstvách? Ostatní postavy jsou celkem sympatické, když tedy zrovna moc nemluví. Oliverova ségra je k nakousnutí a matka je fikaná svině, tady palec nahoru. Flashbackové scény z ostrova zatím hrají roli výplňové vaty a pokud se někdy dočkáme nějakého kloudného uzavření, uběhne ještě hodně vody. Autoři jsou totiž schopni natáhnout i banální uprdnutí na čtyři epizody. Bláhově jsem doufal, že Slade Wilson (Manu Bennett) zasáhne i do současného dění, tenhle borec by si rozhodně zasloužil více prostoru. Strávil jsem celou první sezónu, přece jen jsem tak trochu fanda nahastrošených strážců pořádku, finále bylo fajn, ale už teď vím, že na podzim se do Starling City nevrátím. Pokud vám ještě nebylo dvacet, klidně si k hodnocení přihoďte hvězdičku. Ostatním raději doporučuji počkat s čím vyrukuje seriálová nálož od konkurence. (31.05.2013) (méně) (více)