Arrow

Svůj komentář bych započal popisem geneze mého vztahu k tomuto dílu. Před nějakým tím rokem, byv švarným junákem s duší otevřenou světu, jsem pečlivě dbal doporučení své milostivé sestry, abych zhlédl tento opulentní výtvor. V potaz jsem musel vzít i to, že rád koukám na maskované magory, co mlátí lidi. Tehdy jsem zvládl asi tak tři díly. Všeobjímající retardace provázející téměř každý aspekt seriálu čistě a s převahou udupala moji potřebu zapnout další díl. O to větší překvapení mě čekalo, když jsem zjistil výši hodnocení na ČSFD, tou dobou se přehupující přes sedmdesátku. Podobně tomu bylo nedávno, kdy jsem zjistil, že je rozběhnutá třetí řada a evidentně se jí daří. Pročetl jsem tedy několik destítek komentářů, abych zjistil, vo co kurva jako de. Tak nějak se všechny shodovali na tom, že je potřeba zatnout prdel a protrpět minimálně první polovinu první série. Šel jsem do rizika vsadil můj drahocený čas. Nyní na chvilku odběhněme od mého subjektivního žvatlání a pojďme se na Arrowa jako seriál kouknout objektivně. Tvůrčí skupina evidentně vytvořila natolik přitažlivý koncept, že má seriál nejen vysoké hodnocení, ale i poměrně silnou fanouškovskou bázi. Cílení na náctileté publiku pomocí poměrně komplexního superhrdinského světa v kombinaci s romantickou vložkou a správné načasování se jasně vyplácí. Nic proti, bejt mi dvanáct, tak tomu naseru tolik hvězdiček, že to nemá ani americká vlajka a možná si koupím i nějaký šmírovitý fanouškovský předmět. Ale zpět k hodnocení. Co se týče první poloviny první série, je to neuvěřitelná řehole. Hlavní brávek, nepovedená fúze Chrise O´Donnnella a Casper van Diena, se vrací na rodnou hroudu poté, co si jachta jeho fotra zahrála na ponorku (jednorázově, pochopitelně) a on si, poněkud nechtěně, vybral nemocenskou na hodně dopředu na jednou z rádoby opuštěných ostrovů někde u Číny. Po jeho vykutáleném fotříku mu kromě svěřeneckého fondu zůstala disfunkční rodinka a sešitek se jmény všech hajzlů ve Starling City (rodná hrouda), pročež nahodí kapuci, sebere luk a vyrazí za zábavou. V podstatě žádný problém, už když jsem viděl obsazení seriálu, tak jsem neočekával žádný kinematografický filozofický traktát. Jenže nastolená úroveň demence předčila veškerá mé očekávání. Zásadním problémem totiž je, že součástí kompozice každého dílu (standartizovaného na 40 minut) je asi půlhodinový emocionální průjem. Takže díl začíná úvodním pozorováním padoucha v akci, jak se náruživě věnuje nějaké vysoce antispolečenské, většinou i násilné, činnosti, pak střih na sociální interakce postav, střih, van O´Donnell hledá záporňáka (= nabouchá do kompu pár údajů, poptá se po sousedech), střih, další romantická či dramatická vložka, následuje závěrečná rubačka a samozřejmě ťuťuňuňu na konec. Samotná citová dramata hlavních hrdinů nejsou samy o sobě až takový opruzem (vždyť Walking Dead je taky napůl telenovela a dá se na to nejen čumět, ale i velmi kladně hodnotit), ten spíše tkví v jejich délce a v jejich okázalé stupiditě - pro pochopení uvedu názorný příklad: subjekt A má tejemství před subjektem B. Toto tajemství je neuvěřitelně banální a zároveň zde existuje minimálně téměř stoprocentní pravděpodobnost, že subjekt B bude na včasné prozrazení tohoto tajemství reagovat pozitivně. Takže logickým důsledkem je samozřejmě další uchovávání tohoto tajemství až do doby, kdy ho znají všichni kromě subjektu B, kterému ho pak konečně práskne subjekt C. Subjekt B pak subjektu A oznámí, že je to od něj velice bakané, tohle mu jako zatajovat, a odejde z místnosti. V dalším díle vidíme úplně stejnou situaci, nyní je však držitelem tajemství subjekt B, který, přestože nabádal subjekt A, ať před ním nemá tajnosti, tak sám zatajuje. Dalším oblíbeným nešvarem je automatické vytváření milostných trojúhelníků při zařezení nové postavy. Van O´Donnell čumí sám na ostrově s voteklým Maorským míšencem. Přibyde rákosnice po plastice očí. Dvakrát kousnu do rohlíku a už si rozdávaj ve vodě (van O´Donnell a ta rákosnice, pochopitelně), zatímco halfmaor na to závistivě čumí. Jediným a pozdějším důsledkem toho je vznik nového zábavného záporňáka. Při těchto sekvencích se dostavuje kritický nárust nudy. Sice docela zabírá pozorování a zanamenávání konstruktů a vzorů milostného chování daných subjektů, nicméně jejich zjevná plýtkost ubírá na náročnosti celého úkolu a snižuje časovou náročnost. Ve zbytku času tak mohu uvažovat o hojných nelogičnostech objevujících se v každém dílu. Druhá polovina první série je značně lepší, pakliže vám v mozkovně po tom brutálním průplachu zůstaly funkční alespoň dva závity. Ubyde emocionálního balastu a příběh už není jen o nahánění epizodních padouchů. V této poloze dosahuje kvalit průměru. Druhá série opět o trochu navyšuje můj celkový dojem. Stále však jsou v jednotlivých dílech patrné naprosto iracionální zhůvěřilosti, kdy racionalita dostává na prdel jak o Velikonočním pondělí, a to bohužel i v momentech, kdy jsem napjatý a nespouštím z obrazovky oči. Abychom si v tomto bodě rozumněli - že se týpek vyhne staccatu z pěti automatů v uličce mezi regály o šířce tak jednoho metru je prostě nedílnou součástí i poměrně kvalitních akčňáků, s tím prostě nikdo nic nenadělá. Ale že třeba ten zemětřesný stroj dokáže zničit pouze jednu, a to ještě relativně malou, čtvrť bez toho, aby poškodil i ty další, to je docela síla. Čistě hypoteticky tak mohla vzniknout situace, kdy pod jednou dlaždicí chodníku máte osm stupňů Richterovy škály a pod tou vedlejší se nepohne ani odhozený vajgl. Nejsem žádný zkurvený seismolog, ale vsadím levou kouli i s odpovídajícím kusem šourku na to, že to takhle nefunguje. Takových situací generuje tento seriál plnou prdel, zdela bez nadsázky dvě až tři na díl (a to mluvím jen o těch zcela evidentních kiksech, kterých si všimnu již v momentě, kdy se odehrávají, ne o těch, kteréžto si uvědomím až při osobním závěrečném shrnutí a hodnocení). Jiné seriály je mají pochopitelně také, jen je buď mistrněji kamuflují, nebo je používají do jisté míry jako zábavnou sebereflexi (čili zjevná simplifikace nebo očividná hyperbola) nebo jsou ty seriály tak dobré, že se podbné výstřelky dají odpustit (obyčejně v kombinaci s jejich sníženou frekvencí na jeden díl). Také jsem se nikdy nepovažoval za odborníka na hereckou performanci, avšak mám takový dojem, že umělecké portfolio většiny osazenstva neobsahuje ani dva průměrně zmáknuté ksichty. Například taková Katie Cassidy neumí zahrát ani nalitou zoufalku. Když je na place Summer Glau, tak to vypadá jak návštěva Dustina Hoffmana u ochotnického divadla místního domu s pečovatelskou službou. Van O´Donnell by mohl předvést oskarový výkon v roli muže postiženého disfunkcí mimických svalů. Seriál také vyhlíží hodně, ale hodně lacině. Některé postavy jsou až nadmíru dementní (jeho sestra, rudý kapucář a ta buchta, co ji "hraje" Cassidy), opovrženíhodné, byť zábavné (jeho matka - zrovna u ní by mě zajímalo, jak producenty seriálu mohlo napadnout, že by ji někdo volil za starostku, i v nějlepším případě, kdy by měla více obdivovatelů než odpůrců, tak vždycky bude hluboce nenáviděnou postavou u části voličské obce. A kdo by chtěl za starostku ženskou, která bez většího váhání obětovala celou městskou čtvrť, jen aby ochránila své děti, které možná ohrožené ani nebyly? Jen tak mimochodem, tato již lehce odkvetlá dáma je adeptkou na GILFku roku), zbytečné (Tommy. Byl tam jenom od toho, aby dělal vořecha v hlavním milostném trojúhelníku a ofuky nad morální stránkou vykonávání role městského bdělého strážce). Hlášky v seriálu prakticky nejsou, od srdce se zasměju tak dvakrát, třikrát za sérii (z toho minimálně jednou v místech, kde to tvůrci ani omylem neplánovali). Sice registruji snahu o implementaci humorného faktoru v podání šukedelické ajťačky, její projevy společenské neobratnosti však vzbudí maximálně zvednutý koutek úst než opravdový smích. Zase na druhou stranu mě celkem láká samotný příběh. Arrow není žádný sluničkový milius, co by zlé hochy dvakrát plácl a na cestu jim zahrozil. Několik prvních dílů má větší bodycount než Arnold v Komandu. A to prosím s lukem! Vzniká tak docela zvrácený kontrast, kdy van O´Donnell v jedné scéně láskyplně pokládá ty své vepřové kejty na Katie nebo bratsky šprýmuje se svojí švicou, aby v dalším záběru zdecimoval ochranku nějakýho mafiána, kterého pak navíc chladnokrevně popraví. Spousta záporňáků je zábavných, někteří jsou i zapamatováníhodní. Baví mě jak ostrovní linie příběhu, tak ta městská. Celé to ale sráží do hajzlu všeobecná a všeobjímající tupost postav a jejich činů, která buď vyvěrá z lenosti tvůrců nebo jejich strachu, že by zápletka nebyla pochopena cílovou skupinou diváků, což jsou dle všech indícií náctiletí spoluobčané a také ta část obyvatelstva, která si v otázce svého inteligenčního kvocientu nemůže nárokovat ani tři cifry. Navíc to bude mezi scénáristy samý zasraný komouš, takhle buržousty neodsuzovalo ani slavné trio vousáčů. Na závěr bych ještě podotknul, že hodnocení tohoto seriálu hodně závisí na divákově schopnosi vstřebat povrchní a časté citové výlevy téměř všech postav - kdo to má na háku, tak bude se seriálem spokojen, ostatní nechť trpí, nebo se vzdají. 24.4.2015 - Dnes lehce nad ránem dočuměna druhá série. Oplácanej novozélandskej hereckej export mě tuze potěšil. Jeho postava zákeřného fest zmagořeného protinožce byla vskutku přínosná, stejně jako Summer Glau představující ženský element jejich zločinného konglomerátu. Zbytek se, jako obvykle, odehrával v různých odstínech sračkovovsti s několika světlými momenty. Takže, když si nabouchám něco přes 50 supersoldátů, tak bych s tím možná obsadil větší okresní město a ne urbánní celek dosahující téměř šesti set tisíc obyvatel. Pro jistotu jim dám jenom neprůstřelné vesty a plastovou masku, aby to město stihli celé zničit, než přiběhnout kluci z národní gardy a rozmrdají tuhle směšnou partu na prach. Celou dobu, co jsem hleděl vyvrcholení druhé série, jsem nechápal, z čeho všichni na obrazovce vyšilují. Vzhledem k tomu, že podobného superposkoka jde zabít ručně zapíchlým šípem, nebo dočasně zneškodnit správně umístěnou kulkou z pistole, byl postup té přičmoudlé mařky z podivné zpravodajské agentury začínající na "a", tedy na kompletním vyprasení celého města, značně předimenzovaný. Svým způsobem to bylo velice úsměvné - maskovaní zloduši pobíhali mezi hořícími objekty, pohazovali si s lidma a vypadali velmi zlověstně, ale až na pár posunutých aut nebylo vidět, že by sami něco destruovali. Když se nalijou fanoušci Baníku Ostrava po prohraném zápase, tak to bývá podstatně větší valchovačka. Když ale pomineme stafážní charakter mirakózních raubířů a přijmeme klam, že je to skutečně schopná a smrtící síla, tak to není až zas tak zlý. (Ne jako zprovoznění šedesát let reznoucí ponorky pouze tím, že se zatahá za několik pák, nebo nechat si propadnout celý majetek jen proto, že někoho sere matka a bratr. Jeden podpis, ty vole. To jsou tak dvě vteřiny.) Všichni si dávají navzájem pěkně na prdel, hořící město vypadá v intencích nízké imaginace tvůrců jakž takž působivě, divák je v neustálém netrpělivém očekávání, kdy té blonďaté rajdě vyskočí kozy z toho napěchovanýho výstřihu a jestli nebude k vidění další mezidívčí olizovačka, a poslední záběry z Hongkongu vzbuzují naději v další bizarní příběhové zvraty. (22.04.2015) (méně) (více)

V těch lepších a (zpočátku) méně častých momentech à la Nolanův Batman. V těch horších a (zpočátku) více častých jako Tak jde čas. Ano, je to rozhárané a na každý klad připadají minimálně dva zápory. Temnější pojetí, kde nic není černobílé, tomu sedne. Ono vůbec když se mlčí a jedná, není moc co vytýkat. Jakmile ale má někdo hrát či nedej i otevřít ústa, tak... Darmo mluvit, prostě děs běs a je to důsledek obsazení, kde hlavním kritériem pro výběr byl brávíčkový vzhled spíše než co jiného. Potěší ovšem absence jakýchkoli superschopností v kombinaci s nekompromisností, kdy Arrow je tu sice za kladného hrdinu, ale v podobě zabijáka a vyděrače, který ve prospěch "své pravdy" neváhá ničit majetek a zabíjet v takovém množství, o jakém si většina skutečných záporáků nechává jen tiše zdát v nejsladších snech o ovládnutí světa. Každopádně to má potenciál a ne zrovna malý (důkazem budiž pátá epizoda), jen ho to neumí prodat a ostatně se to o to většinu času ani nesnaží. Přitom by stačilo netlačit na soap-operovou vztahovou strunu a rázem by to mělo na mnohem víc než pouze na status "stěží koukatelné guilty pleasure". EDIT PO ČASE: Byla chyba odepisovat seriál na základě poloviny úvodní sezóny, protože (bohužel až) v závěru první a především pak během druhé řady se Arrow kvalitou z prvotního rozčarování plně vykoupil. Ano, stále tu problémy většiny sérií z produkce stanice CW přítomny jsou (především občasné zbytečné podrážení si nohou odklonem k telenoveloidním neduhům), ale klady postupně převýší zápory, které se (když už nevymizely zcela) oproti začátkům přesunuly z „nesnesitelných“ do kolonky „sice místy otravné, ale vyplácí se je přetrpět“. Speciálně proto, že se až na výjimky typu Laurel podařilo tvůrcům najít způsob, jakým uchopit a jak pracovat s hlavními postavami. A jak jim pravda někdy nejdou "záporáci epizody", tak ti hlavní, kteří zastřešují tu či onu sérii, jim naopak jdou k duhu velmi; jejich motivace jsou pochopitelné, nejsou černobílí a mají vždy přesně vyvážený poměr charisma/respekt. S1 3/5: Dlouho se to hledá stylem i kvalitou. Působí to spíše jako zastřelování se všude možně jen ne do terče. Ovšem když se to konečně plně najde (finální epizody), tak to stojí za to. K neuvěření je, že i zpočátku hodně slabá práce nádeníků za psacími stroji, se postupně vylepší natolik, až mnohdy překvapí, jak chytré a odvážné to (nejen) v rámci žánru umí být (než nastane nějaký ten logický laps, který nutí si klepat na čelo). Každopádně sezóna jako celek zaujme spíše jako příslib "jak dobré by to mohlo jednou být" než že by obstála sama o sobě. S2 4/5: Tvůrci pravděpodobně četli výtky diváků a vzali si je k srdci, protože jinak těžko uvěřit tak výraznému skoku v celkové kvalitě u všeho, co se minule vytýkalo horem spodem. Vše otravné je upozaděno na druhou kolej či rovnou zcela eliminováno a speciálně epizody rozvíjející hlavní dějovou linii jsou čirým žánrovým potěšením. Škoda že povinná sezónní kvóta přesahuje dvacítku dílů a tak je tu i dost vatózních "záporák týdne" epizod, které jsou zaměnitelné a rutinní až hanba a že flashbackové pasáže jsou stále odnikud nikam. Jakmile však převezme otěže osudová linie vendetty Arrowa a Deathstrokea, tak nezbývá než uznale pokyvovat hlavou při zjištění, že Arrow dospěl do stádia, kdy se ke svým evidentním velkým předobrazům nesnaží jen vzhlížet z pozice béčkové nechtěně směšné rádoby náhražky jako zpočátku, ale že se jim v mnohém i vyrovná. A to na podfinancovaný seriál stanice specializující se na tvorbu poplatnou zámořským tenagerům není zase až tak málo, ne? | S1: 3/5 | S2: 4/5 | (11.11.2012) (méně) (více)

1. Séria - 85%. Arrow je seriál podla komiksu, ktorý je neobsahuje moc efektov (CGI) a vsádza rovnako ako Nolanov Batman na reálnejšiu akciu. Ta podobnosť s Nolanom tam možno je, ale na druhú stranu Arrow je rovnako ako Batman hrdina s mäsa a kostí, tiež ma cool hlas , tiež ma svoju skrýšu a zhodou okolností tiež od DC komiksu. Po akčnej stránke to síce nie je žiadny náhul, pretože Arrow je niečo ako detektív, ktorý najprv pátra a až potom strieľa. Čo sa týka príbehu, tak musím povedať, že je to asi to najlepšie na tomto seriály. Povedal by som, že tento seriál začal niekde uprostred a my sa s hlavným hrdinom nielenže posúvame dejovo stále dopredu, ale vraciame sa vo flashbackoch aj dozadu do minulosti kde sa stali tiež veľmi zaujímavé veci. Každý diel má čo ponúknuť, príbeh je vždy dostatočne zaujímavý a akcie aj keď je pomenej, stále sú dobré. Jediné mínus na seriály je herecké obsadenie kde je každý naleštený model ako s Twilightu, inak nemám čo by som vytkol. 2. Séria - 90%. Ešte o chlp lepšie, nápaditejšie a hlavne viac dramatickejšie. Každý diel s druhej série ma čo ponúknuť a nájde sa tu skutočne len minimum naťahovaných dielov. Finále sa slušne rozbiehalo cez pár dielov, no v záverečný dvoj-diel nedokázal strhnúť, tak ako časti pred tým. Potešil aj väčší výskyt a odkazy na niektoré komiksové postavy. 3. Séria - 85%. Po vynikajúcej druhej serie ponuka tretia väčšie množstvo (vedľajších) hrdinov (Black Canary, Atom v podaní bývalého Supermana Brandona Routha), (čoraz) viac (obľúbenú) Felicity, lepšie akcie a efekty, nové (a lepšie) tony od Blakea Neelyho, ale aj keď zvučné meno záporáka (Ra's al Ghul), nakoniec to na predošlú sériu a vynikajúceho Manu Bennertta (David Slade) nestačí. Tretia séria je ako celok veľmi fajn, ale už neponúka také prekvapivé zvraty (a straty) ako predošlá séria. Dokonca ani flashbacky už toľko nenadchnú. A aj (slnečný) Happy End môže niekoho sklamať (mne osobne to sadlo, po tých "temných tmavých prvých sériách"). Čo ma ale prekvapilo a veľmi sa mi ľúbilo, boli časti s Barry Allenom / Flashom. Zatiaľ čo sme sa v druhej sérii tak trochu stali svedkami jeho zrodu, pri tretej už má svoj vlastný seriál a chodí vypomáhať kamošom do Starling City. Poprípade tým Arrow ho ide navštíviť do Central City / S.T.A.R. Labs. Oba seriály sa fajn pretínajú. Arrow začne a následne za ním sa v pár epizódach prepájajú tieto dve komiksové postavy. Takže je fajn pozerať tieto seriály po jednej časti ako vychádzajú. Vtedy ma divák pekný, ucelený a plnohodnotný zážitok. 4. Séria - 75%. Hodnotenie štvrtej série mi príde až príliš podhodnotené, pretože začiatok štvrtého dobrodružstva, tentokrát Green Arrowa mi nepríde až tak zlý. Síce je to najslabšia séria, ale stále je to slušná komiksovka. Najväčšie mínus je predovšetkým slabý záporák v podaní nevýrazného Neala McDonougha. Aj keby sa snažil ako chce, tak s postavu Damiena Darhka nič nespraví. A ďalšia vec je Felicity. Jej románik je tiež už celkom nezaujímavý a predovšetkým zdĺhavý. Podobne podráža kolená celej sérii aj jej mamička, ktorá sa furt predvádza ako trápna panička. Inak sa tu ešte stále najdu niektoré diely dokáže plnohodnotne zaujať či prekvapiť. Za zmienku stojí aj o chlp lepšia kamera a akcia a drobné prepojenia na susedného Flasha. Snáď piata séria sa vytiahne s niečím lepším, pretože Arrow, ktorý celý seriálový DC Universe odštartoval už neťahá, tak ako na začiatku. 5. Séria - 80%. Určite lepšie ako predošlá séria, obzvlášť kde bol záporák Damien Darhk strašne nevýrazný a nudný. Piata séria Šípa konečne vytiahla na svetlo (alebo skôr do tmy) ďalšieho zloducha, ktorý poriadne zatopí celému týmu Arrow a niektoré časti sú fakt luxusné. Samozrejme sa nájdu aj niektoré nudnejšie, kde sa riešia somariny, ale ako celok je to dosť dobrá séria, štýlová akcia tu ma zas svoje miesto, crossover parádny a nechýba dávka napätia, známe postavy a finále tiež stojí za to. 6. séria - 80%. Úvod seriálu ešte balansuje medzi lepšími a horšími, kriminálnejšími a komiksovými dielmi, ale záver série, obzvlášť posledné štyri diely ponúkajú veľmi dobre a prekvapivé finále a zároveň zachraňujú a zvyšujú tejto sérii kredit. 7. séria - 85%. Keď som pozeral štvrtú a piatu sériu uvažoval som nad tým, či to nevzdať. Nakoniec neľutujem, že pokračujem ďalej a dostal som sa až do finále. Šiesta séria ponúkla perfektné finále a táto siedma ponúkla niečo, čo ma bavilo asi najviac. Green Arrowa za mrežami. Zatiaľ čo zvyšok série balansuje ako obvykle, medzi dobrými akčnými scénami, lepšími dielmi a tradične trápnymi a zároveň štýlovými výstupmi, prvé diely ponúkli najlepší príbeh, najlepšie postavy, hercov (M.J. Wihte, Vinnie Jones) a najlepšiu akciu. Nakoniec som celkom spokojný s touto sériou, ma to síce zbytočne veľa dielov, ale hodnotím kladne. Crossover ma znova bavil, future "flashbacks" a cameo návraty tiež, štýlová kamera znova nechýba, podaril sa aj výber skladieb od Ruelle (Madnes, The Other Side) a dostalo ma aj celkom prekvapivé a smutné finále. 8.séria - 75%. S celého Arrowverse mi prišiel Arrow ako najlepší seriál, aj keď kvalita jednotlivých sérii začínala byť dosť kolísavá a zbytočne naťahovaná a tak som vlastne rád, že sme konečne na konci. Posledná séria ponúkne iba desať dielov namiesto vyše dvadsiatich, ako tomu bývalo a som za to rád, že sa to zbytočne nenaťahovalo. Predošlá séria mi prišla oveľa lepšia a tak som trošku sklamaný ako to vlastne skončilo. Čakal som niečo lepšie ako to čo sme dostali. Prvých 7 dielov mi prišlo dobrých (akcie aj príbeh), aj crossover ma bavil (aj keď mi prišiel miestami smiešne lacný a čo sa týka Oliverho osudu nezvládnutý) ale zvyšné tri mi prišli slabé, takže dôstojná rozlúčka s týmto seriálom sa nakoniec nekoná. Škoda, zaslúžil by si ju. (19.10.2012) (méně) (více)