Tak jde čas

Snad nejhorší „věc“ co jsem kdy viděl. A nejsmutnějším faktem na tom je, že díky sledovanosti to nestáhli a místo toho tento paskvil dosáhl něco kolem 11 000 dílů (a myslím, že šel i přes tuto cifru). Abych to shrnul, pokud si necháte ujít každých 50 dílů, o nic nepřijdete, jelikož se nic nového neděje. V pozdějších dílech nastupuje na scénu i ďábel vtělený do jedné postavy. A jako jediný přínos tohoto seriálu bych mohl vzít v úvahu inspiraci pro roli Joeyho v Přátelích, kdy hrál („parodoval“ ) Dreyka Ramorraye. (14.01.2008)

Příšerný a nekonečný seriál opravdu o ničem. Co si ještě vzpomenu bylo, že jednotlivé díly se snad neodehrávaly nikde jinde než v domě, čili ve vnitř v kulisách. Hlavní postavy nevyšly snad ani na dvorek. Strašné! Bohužel se jím inspirovala novácká Ulice :-((( res. její scénáristky/ti. Verdikt: Odpad! a 0 %. (30.03.2012)

Když jsem vyděl jeden díl simsňáků o tom, jak se Vočko dostal do nějakýho nekonečnýho serošu a tam byla scéna: Vočko a nějaká baba se ráchají ve vaně, načež hrdina praví. „Kleopatro jsi 5000 let stará oživlá egyptská mumie, my spolu nemůžeme žít“. Tak jsem to považoval za dobrej vtip, ale po zhlédnutí dvou epizod, se my vkrádá myšlenka, že nebyli tak daleko od pravdy. No řekněte sami: ženská posedlá démonem, na město dopadající ďábelské rány (meteority, kobylky a já nevím co všechno) a spousta dalších šíleností. Opět obdivuji genialitu scénáristů, že i po 50.000 dílech (či kolik to má) jim nedošla inspirace. (03.07.2003)

Nedá mi to nezareagovat na větu uživatele „monolog“, cituji: „A kdo mi chce tvrdit, že neviděl ani deset dílů, tak sním jeho skalp s octem a cibulí, protože to podle mě není možný.“ Tak už aby sis připravoval ten ocet a cibuli, ačkoliv svůj skalp nedám jen tak lehce. Já viděl z celého seriálu 10 minut a stačilo mi to na celý život. To bylo tak: Moje maminka tenhle seriál sledovala opravdu pravidelně. Když by měla vynechat byť jen jediný díl, byla smutná. Dokonce se kvůli tomu naučila programovat videorekordér na časové nahrávání, protože ho začali vysílat v době, kdy byla ještě v práci. Nahraný díl si večer zkoukla a druhý den přemazala novým. Já jsem si jí kvůli tomu dlouho dobíral, ale naštěstí jsem bydlel jinde a nemusel jsem se tedy na to dívat taky. A pak jsem se jednou od svého kamaráda dozvěděl, že on na to kouká. Na můj udivený výraz mi sdělil, že ho tam zajímá jedna dějová linie a ať se aspoň na jeden díl někdy podívám. Za nějaký čas jsem onemocněl a jel se léčit domů k mamince. Protože jsem neměl co dělat a začínal zrovna jeden díl, rozhodl jsem se, že dám na Jardovo doporučení a podívám se. Vydržel jsem to přesně 10 minut. Pak jsem prohlásil, že ani kvůli Jardovi na to koukat nebudu, a odešel jsem se léčit do svého pokoje. Tím jsem se seriálem „Tak jde čas“ skončil jednou provždy. (20.02.2013)

Je neskutečné, že může existovat na této planetě byť jediný koncový divák seriálu Tak jde čas (a dalších jemu podobných). V tomto kinematografickém klenotu je asi tolik umění, jako když bude "hudebník" nahrávat zvuky pisoáru a vydávat alba Pisoár I., Pisoár II., Pisoár III., až Pisoár MMDCXXIII. A samozřejmě nezbytný The Very Best of Pisoár! Věřím, že při správné mediální masírce bude v půlce domácností u oběda z reprobeden hrát prostatické chcaní ožralého váguse na desinfekční tabletku!!! (31.03.2012)