Frasier

Řekl bych, že Frasier je jeden z mála seriálů, u kterého jsem se nesetkal s upadající kvalitou. I 11. řada je stále plná vtipu a skvělých zápletek. To si ovšem vybírá svou daň na příběhu, který je velmi nevýrazný. Velkým mínusem jsou také klíčové momenty, které vůbec nepůsobí tím správným dojmem. Člověk se do toho prostě nikdy neponoří tak, jako do Přátel, kde každá důležitá scéna, ať je to svatba, rozchod či něco jiného, má správný šmak. Frasier je holt oddechovka, která člověka nikdy nezklame, spokojenost a výbuchy smíchu jsou zaručeny i po několika zhlédnutích, ale že by se divák dočkal nějakých emocí nebo dojetí, to rozhodně ne. Fakt, že seriál ani po 11 letech, navíc ještě jako spin-off seriálu Cheers, neztratil kvalitu a byl (dle mého názoru) ještě úspěšnější něž jeho předchůdce, to si zaslouží maximální ocenění. (16.08.2011)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Sledovat intelektuálního psychiatra, jak se probíjí každodenním životem mezi "obyčejnými lidmi", je jednoduše kouzelné. V tom mu řádně sekunduje jeho neméně sofistikovaný bratr. Frasierovo propady šílenství nad určitými životními etapami nemají jedinou chybu. Inteligentní, zábavná podívaná, s úžasnými slovními obraty, zraje jako ono kvalitní víno, které si rád doktor Crain dopřává. Vracím se k seriálu v roce 2020 a cením ho ještě výše. Není divu, že seriál posbíral v průběhu let nominace na mnoho cen a mnoho jich vyhrál. V žánru to považuji za zcela jistou špičku, kterou stále nikdo nepřekonal. Mimochodem, byt Frasiera je úchvatně nadčasový. Vynikající dabing. //2022 a opět jedinečný. (21.01.2017)

Nejsilnější na seriálu je určitě charakteristická atmosféra s povedenými vtipy. Od 6. do 9. série je půlka slabá a půlka vydařená. Seriál vrcholí kolem 3. a 4. řady, a pak je tam 10. a 11. řada (závěr seriálu zvládly dokonale). Vybrat nejoblíbenější postavu je navýsost těžké, když ke všem hlavním postavám mám nějaký silný, kladný vztah. Postupně vám totiž přirostu k srdci všechny a to je důvod, proč mám tento seriál před Buffy u nejoblíbenějších seriálů (, u které se mi nelíbil vlkodlak Oz). PS: kdybych si měl zvolit 1 nejlepší dil, byl by to 4X06. (11.03.2012)

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)