Frasier

Vrchol všetkých sitkomov, ktorý sa celých 11 sérii točí okolo najväčších snobských intelektuálov mesta Seattle. Prvé dve série sú rozbehové, potom Frasier zo seba zhodí háro a zrazu sa vrývajú do pamäti jednotlivé scény či celé diely. Základ tvorí 3-7 séria, kedy je divák ako pod samopalom jednoduchých a pritom geniálnych zápletiek. Jasnačka, nájdu sa aj tu trápne situácie, kedy by ste hlavnú postavu najradšej buchli po hlave, alebo sa občas objaví postava, ktorej po príchode na scénu prajete skorý odchod z nej, no ide len o chumáč prachu na saku od Armaniho. Seriál totiž oplýva kvalitou po hereckej aj scenáristickej stránke, vyvážená je kadencia smiechu, nechýba dráma, romantika či pričuchnutie pod kožu psychológie. Ba čo viac scenáristi sa sem-tam neboja pustiť na tenký ľad, ktorý by sa v dnešnej televíznej tvorbe určite rozlomil. Nuda teda nehrozí. Avšak očakávanými zásnubami by sme akoby predčasne došli aj do cieľa. Ľahkosť ustupuje stagnácii bez jasne nastoleného smeru, brutálne scény sa stávajú zriedkavejšou záležitosťou, objavuje sa gýč. Najťažšie časy doľahnú na seriál v sérii č. 9, kedy únava dosahuje svojho maxima. V posledných dvoch sa úroveň našťastie zastabilizuje a záverečný diel dokonca uspokojivo uzatvára túto môjmu srdcu blízku kapitolu. A vedzte, že sa k nej so železnou pravidelnosťou vraciam, po novom aj s prílohou zvanou Cheers. (03.01.2015)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Frasier se stal synonymem pro snobského idiota, kterého ale máme právě kvůli jeho manýrům a jeho zvláštní schopnosti zhatit vše dobré svým vlastním způsobem rádi. Kdybych si dělal zářezy pokaždé, kdy ze mě při sledování jeho činů vypadlo 'to je ale debil!', těžko by mi stačil kmen urostlého stromu. A jeho bratr, také snobský psychiatr, Niles - ten si s ním může s klidným svědomím podat ruku. Snad jen málokdo chápe, že ti dva jsou syny navenek tvrdého bývalého policajta Martina Cranea, který se po střelném zranění přestěhoval právě k Frasierovi, a jejichž třenice jsou náplní prvních dílů seriálu. Jenomže ten se, možná překvapivě, rozvinul v něco naprosto neopakovatelného, skvělého a osobitě neotřelého, co trvalo dalších 11 let (i když já měl seriál zkouknutý díky téměř každodennímu vysílání TV Cool asi za rok). Nesmím zapomenout na další skvěle napsané a zahrané postavy - ošetřovatelku Daphné, produkční Ross, pejska Eddieho (a tady bych neopakovatelné herectví snad podtrhl obzvlášť) a další ty menší, ale přesto kouzelné charaktery jako Bebe, Bulldog, Kenny, Daphina matka i brácha a další a další. Těch absurdních situací, do kterých se bratři Craneové dostali (nebo přesnější by bylo, které vytvořili), ta plejáda žen, které Frasier, jak to popsat... 'odfrasieroval' (čili pokaždé jinak a ale přesto svým způsobem stejně nakonec odradil), těch smolných náhod, souher okolností a trapasů, které často přerostly v naprostou grotesku. Ano, samozřejmě že se naskytly i slabší okamžiky a epizody (u takhle dlouhých seriálů to je snad nevyhnutelné), ale jako celek - Frasier je prostě poklad, případ sám pro sebe a bude mi chybět... (31.05.2010)

Spočiatku som Frasiera nemusel, neskôr som mu prišiel na chuť a sledoval ho, ale dnes ho opäť veľmi nemusím, aj keď ten humor je svojský. Frasier je nočný seriál s ľuďmi na pohľad obyčajnými, nijak nevynikajúcimi, ale vnútri celkom zábavnými. Nie som psychológ, ale za tie hlášky a originálnosť si to aspoň tie tri hviezdy zaslúži. (23.07.2012)

Friends a Frasier. Za mňa vrchol sitkomovej tvorby. Ten snobský psychiater si ma hneď získal svojim inteligentným a suchým humorom. Ako pravý intelektuál vedel občas hrať aj s ľudskými, ťažšími emóciami, čo sa odzrkadlilo na komplexnejších dojmoch. Prvým dvom sériam chýbala zohratosť a zbytočne zachádzala do dramatických polôh. Na všetko dala zabudnúť tretia až piata séria. To bolo magnifiques. Zvyšok držal frasierovský nadštandard. Dodnes mi leží v žalúdku len jedna vec. Tak skvele fungujúce obsadenie pošramotili nezmyselným odprataním Bulldoga po šiestej sérii. (08.05.2020)