Frasier

Trochu jiná káva než například Přátelé, ale to, že seriál vydržel na televizních obrazovkách dlouhých jedenáct sérii, mluví za vše. Inteligentní humor postavený na zápasu snobský svět plný opery, dobrého vína a členství ve všemožných spolcích versus život průměrného Američana sledujícího s plechovkou piva v ruce baseball z ošoupané sedačky v čele s mužem, jemuž charisma teče i s uší, Kelsey Grammerem. (26.03.2010)

Jako kulisa je to v pohodě, ale není to ten typ seriálu, kdy bych se těšil na každý další díl... Frasier navíc funguje na tom samém debilním principu jako Big Bang Theory, kde se "živé" obecenstvo směje každé větě... Ale na ty postavy si rychle zvyknete a pokud to není zrovna "citový" díl, bývá to občas dosti crazy! :) (05.06.2012)

Frasier je seriál ktorý ako prvý možno ponúka v istej miere a podobe sofistikovaný a inteligentný humor. Niles je geniálna postava a Frasierove všetky ambície, maniere a fóbie z tohto seriálu robia geniálnu vec. avšak ku koncu trochu stráca dych. Možno preto aj ten koniec Ale aj tak: 92% (31.10.2008)

Frasier se stal synonymem pro snobského idiota, kterého ale máme právě kvůli jeho manýrům a jeho zvláštní schopnosti zhatit vše dobré svým vlastním způsobem rádi. Kdybych si dělal zářezy pokaždé, kdy ze mě při sledování jeho činů vypadlo 'to je ale debil!', těžko by mi stačil kmen urostlého stromu. A jeho bratr, také snobský psychiatr, Niles - ten si s ním může s klidným svědomím podat ruku. Snad jen málokdo chápe, že ti dva jsou syny navenek tvrdého bývalého policajta Martina Cranea, který se po střelném zranění přestěhoval právě k Frasierovi, a jejichž třenice jsou náplní prvních dílů seriálu. Jenomže ten se, možná překvapivě, rozvinul v něco naprosto neopakovatelného, skvělého a osobitě neotřelého, co trvalo dalších 11 let (i když já měl seriál zkouknutý díky téměř každodennímu vysílání TV Cool asi za rok). Nesmím zapomenout na další skvěle napsané a zahrané postavy - ošetřovatelku Daphné, produkční Ross, pejska Eddieho (a tady bych neopakovatelné herectví snad podtrhl obzvlášť) a další ty menší, ale přesto kouzelné charaktery jako Bebe, Bulldog, Kenny, Daphina matka i brácha a další a další. Těch absurdních situací, do kterých se bratři Craneové dostali (nebo přesnější by bylo, které vytvořili), ta plejáda žen, které Frasier, jak to popsat... 'odfrasieroval' (čili pokaždé jinak a ale přesto svým způsobem stejně nakonec odradil), těch smolných náhod, souher okolností a trapasů, které často přerostly v naprostou grotesku. Ano, samozřejmě že se naskytly i slabší okamžiky a epizody (u takhle dlouhých seriálů to je snad nevyhnutelné), ale jako celek - Frasier je prostě poklad, případ sám pro sebe a bude mi chybět... (31.05.2010)

Tento seriál nikdy nepatril medzi moje obľúbené, ale spomínam si, že som ho aj tak z nudy v televízií pozerával. Na pár veciach sa dalo zasmiať, ale inak to bola jedna časť za druhou plná nudy a núteného humoru. Nepáčila sa mi ani jedna jediná postava a dabing ma tiež neoslovil. Takýto druh humoru mi veľa nehovorí a v tej dobe boli omnoho lepšie seriály a tiež sitcomy. Taktiež by už liezlo na nervy stále sa dívať na ten škaredý byt, v ktorom sa odohrávalo najviac scénok. K tomuto sitcomu by som sa už nikdy nevrátil. (16.02.2015)