VOD (2)
Série(16) / Epizody(561)
-
Série 1 (1972) - 9 epizod
-
Série 2 (1973) - 18 epizod
-
Série 3 (1974) - 39 epizod
-
Série 4 (1975) - 42 epizod
-
Série 5 (1976) - 39 epizod
-
Série 6 (1977) - 42 epizod
-
Série 7 (1978) - 34 epizod
-
Série 8 (1979) - 39 epizod
-
Série 9 (1980) - 36 epizod
-
Série 10 (1981) - 42 epizod
-
Série 11 (1982) - 33 epizod
-
Série 12 (1983) - 41 epizod
-
Série 13 (1984) - 39 epizod
-
Série 14 (1985) - 39 epizod
-
Série 15 (1986) - 39 epizod
-
Série 16 (1987) - 30 epizod
Obsahy(1)
Ke svému názvu přišli Bakaláři až o něco později. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit, považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. Jaroslav Dietl svolil, že bude pro nově vznikající pořad psát scénáře, ale kde neustále brát témata? Další nápad si poradil i s tímto problémem: výzva, aby diváci psali své příběhy, vyvolal až nečekanou reakci. Dopisy, které během následujících let přišli do televize, by se daly počítat na desetitisíce. Pořad dostal název Bakaláři vědy manželské. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila Libuše Pospíšilová. Témata, která přicházela, však měla daleko širší okruh. Lidé se psali i věci, které dosud nikomu nesvěřili. Jeden z dopisů dokonce začínal slovy: „To bych neřekla ani panu faráři...“ A tak nakonec zůstali jednoduše jen Bakaláři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Bakaláře jsem milovala a vždycky se na ně těšila. Měla jsem je ale vždycky za odměnu a musela si je zasloužit. No snažila jsem se,ale hodněkrát je neviděla. Což jsem obrečela a snažila se polepšit. Líbilo se mi jak uváděl Menšík jednotlivé epizody a na konci položil brýle a ta závěrečná hudba byla klasická. ()
Na léto ideální společník! Výlet do starých časů, ať už barevných či černobílých, je opravdu příjemný. Některé povídky jsou lepší než jiné, vždy ale zaručí setkání s tou nejlepší hereckou garniturou. Nevím, ale ty dnešní povídky tohoto typu mě tak nebaví - možná to je subjektivní, ale ty starší "kousky" prostě ještě mají své kouzlo. A když jsou uvedeny tak excelentním komikem, jakým Vladimír Menší určitě byl (a kterému zdatně sekunduje jeho dcera), nemůže snad ani být pochyb o tom, že o zábavu bude postaráno. 77% ()
Nevím, jestli to bylo zrovna v tomhle období, ale nikdy nezapomenu na příběh o tom, jak Jozef Bláha jel na služební cestu k milence do protějšího paneláku a ráno se vrátil domů s košem v pantoflích a županu. Nikdy nezapomenu na moment, kdy vysype koš a začten do novin si to nezamíří k milence, ale domů - skvělá záležitost. ()
Sbírka televizních miniatur, obsahující jak klenoty české televizní povídky tak bezcennou televizní šmíru. Někdy tu herecká elita rozehraje velkolepý koncert na zcela banální téma, jindy se jen pokouší popasovat s tématem u něhož není co hrát. Každopádně v souboji s dnešní televizní tvorbou (nebo pokusem o resuscitaci cyklu koncem tisíciletí) ovšem i ty nejslabší kousky vítězí na celé čáře. Současně to dnes funguje jako neocenitelné svědectví a kronika obyčejného života v letech sedmdesátých a osmdesátých. Některé kousky bez lítosti zahodím, ale některé si založím do sbírky a rád se jimi za čas znovu pokochám. ()
Bakaláři..klasika, kde účinkovali všechny filmové a TV hvězdy té doby.některé vyloženě skvělé díly, které by si zasloužily celovečerák střídaly slabší a některé byly evidentně vycucané z prstu.Nejstrašnější, co jsem viděl byl příběh Stolička, opravdu odpad,ale to byla výjímka.Dnes už by se takový formát vysílat nemohl, protože při dnešní nekvalitě herců a rychlosti natáčení by to byl asi nekoukatelný hnůj. ()
Galerie (1 344)
Photo © Česká televize / Vlastimil Malaska
Zajímavosti (58)
- Oldřich Vízner zde hraje dvojroli bratrů. Produkce nedokázala sehnat stejné oblečení, a tak se se svým dvojníkem museli dělit o oděv. (sator)
- Když dramaturgyně Alena Berková připravovala výběr z nejlepších bakalářských příběhů, záměrně sáhla do archivu z let 1971–1980, kdy se na nich podíleli Jaroslavové Dietl a Dudek. Když oba odešli, protože jim začala být těsná dramaturgická klícka, která striktně Bakaláře tlačila nejen do veselé noty, ale navíc čím dál tím více do politických námětů, přestal být pořad tím, čím býval v dobách svého největšího lesku. Potvrdilo se rčení, že se dvakrát nevstoupí do téže řeky. Připravit šest pokračování, které obsahuje tři povídky, představovalo nejen neskutečné množství hodin strávených prohlížením archivních snímků, ale také hodiny práce ve střižně. „Říkala jsem si, že tu jsou velmi dobře – scenáristicky, režijně i herecky – zpracované příběhy a že by stálo za to vybrat ty nejúspěšnější a znovu je přinést divákům. Napadlo mě, že by je mohla moderovat Martina Menšíková. Aby to byl takový dialog dcery s otcem, který už bohužel není mezi námi," vzpomíná Alena Berková na podnět, který ji před dvěma lety vedl k tomu, znovu oprášit Bakaláře. Tehdy ještě žil Jaroslav Dudek a s jejím nápadem po krátkém váhání souhlasil. Jenomže třicet let staré příběhy přece jenom potřebovaly určité úpravy, aby byly zajímavé i pro současného diváka. A tak přišla na řadu ona střižna, kde se třeba patnáctiminutový příběh upravil na osmi devítiminutový. „Žijeme v jiné době a jiném tempu. Vyžaduje ho i film. Když jde žena z kuchyně do ložnice, nemusíme už ji sledovat, jak prochází předsíní a obývákem," zdůvodňuje to Alena Berková. „Noví" staří Bakaláři pod zkušenou střihačovou rukou omládli, tak jako omladí odbornou rukou zahradníkovou přistřižený keř. V této svěží podobě se objevili roku 2001 v obnovené premiéře na obrazovkách. (Paity)
- V roce 1978 byl natočen český film se stejným názvem Stopař, kde také hrála Julie Jurištová. (M.B)
Reklama