Pán času

"Je to jen noční můra, neboj se. Každý má noční můry. Dokonce i příšery je mají." "O čem mají příšery noční můry?" "O mně." Po čtyřech sériích. Výborný sci-fi seriál pro mládež o Doktorovi - posledním žijícím zástupci Pánů času, nejmocnější rasy ve vesmíru. Doktor je tajemný, vtipný, lehce potrhlý, ale nesmírně charismatický génius, který dokáže cestovat napříč vesmírem, časem a paralelními světy. Všude, kde se objeví, přichází smrt a zkáza. Ale Doktor není jejím nositelem. Je zachráncem. Většinou. Zná minulost i přítomnost, ale nemění historii - pouze ji napravuje. Dokáže být nekompromisní a zdánlivě krutý. Ale věřte, že ve skutečnosti byste v širém vesmíru druhého takového dobráka těžko hledali. Doktor je sám. Jediný svého druhu. Má ovšem velkou slabost pro jiný druh, který velmi obdivuje. Lidi. Zvláště pak ženy. A protože se cítí osamělý, občas některou z pozemšťanek přijme jako společnici, aby ho jednu či dvě série provázela na cestách za dobrodružstvím. K cestování používá Tardis (dokonalou kosmickou loď a stroj času v jednom). Ta je poháněna mocnou živoucí energií - časovým vírem. Tardis využívá důmyslná krycí maskování dle místa a času, kde se zrovna nachází. Při jedné Doktorově návštěvě v Anglii 60. let se však zasekla v podobě telefonní budky, a tato podoba jí už zůstane... Seriál je napínavý, humorný i dramatický, trochu infantilní, a chvílemi jednoduše geniální. Má svá silná i slabší místa. Ovšem díky naprosto svéráznému pojetí, jehož součástí je švihle samozřejmé mísení moderních a prastarých sci-fi prvků, je kvalitativně až nezvykle vyrovnaný. Přesto si tu divák jistě najde epizody, které vyzdvihne nad jiné (viz dodatek Nejlepší díly)... Díky tomu, že Doktor cestuje vesmírem, časem a jinými dimenzemi, nabízí seriál nepřeberné množství námětů a dobrodružství. Objevují se v něm reálné historické postavy (Charles Dickens, Madame de Pompadour, William Shakespeare, Agatha Christie), zlí i hodní mimozemšťané, roboti a monstra. Jsou tu také strašidla a nadpřirozené bytosti (např. duchové, vlkodlaci nebo čarodějnice). Jejich původ je ale vždy vědecky vysvětlen. Spolu s Doktorem se stanete svědky zániku Slunce, stvoření Země či zkázy Pompejí. Ocitnete se na palubě Titanicu i na francouzském královském dvoře. Najdou se díly vyloženě komediální, nebo naopak dojemné. Nejednou je pak nabídnut zajímavý paradox a vtipná asociace. Např. když Doktor přijíždí jako princ na bílém koni spasit krásku z 18. století, či když se černošský dozorce chystá radostně zplynovat zotročené Židy. Ehh, pardon. Chtěl jsem říct Oody... Finále každé sezóny je monumentálně osudové; neobejde se bez tragických momentů a tomu přiměřené dávky patosu. Seriál bych nejvíce doporučil divákům ve věku 10 až 15 let (imho ideální publikum), a všem fanouškům science fiction obzvlášť. Chlapci a děvčata, je to bomba! No a Doktor, ten týpek, co dokáže obelstít i samu Smrt, je prostě... úžasný. PS: Téměř nikdy se neuchyluji k tzv. objektivnímu hodnocení. V případě Doctora Who ale rád učiním výjimku. Ten seriál si rozhodně zaslouží pořádnou propagaci a ještě více fanoušků, než zatím má. (A že zrovna na csfd jich není málo - všiml jsem si, že modrá telefonní budka, případně Doktor sám, se na ikonkách uživatelů objevují čím dál častěji.) A řeknu vám, být o třicet a více let mladší, věřím, že těch mých pět hvězdiček by nakonec bylo ryze subjektivních. [Dodatek: Nejlepší díly.] Osobně bych rád jmenoval alespoň jednoho zástupce ze všech čtyř sérií, které jsem zatím zhlédl. Z první řady bych vybral epizodu The Empy Child (Prázdné dítě), z druhé dvojdíl The Impossible Planet (Nemožná planeta) a The Satan Pit (Satanova jáma), z třetí pak Blink (Mrknutí oka). Nevím, zda to, že všechny tři příběhy pracují s poměrně výraznými horrorovými motivy, je v mém případě jenom náhoda. V každém případě bývají právě tyto epizody často favorizovány, či alespoň zmiňovány mnoha fanoušky a komentátory. Příběhy o dítěti s plynovou maskou, klepajícím za nocí na dveře domů, a o strašidelných sochách andělů, před kterými není radno mrkat, jsou myslím velmi originální. Satanský dvojdíl mi tak trochu připomněl Carpenterovu pecku Prince of Darkness, zasazenou do vesmírných kulis. Na tom, že jde o skvěle mrazivý, ba nervydrásající zážitek, to ale nic nemění... Nakonec jsem si nechal epizodu Midnight (Planeta Půlnoc), jež je mým favoritem v čtvrté sérii, a kterou zároveň považuji za kvalitativně asi nejlepší díl z prvních šedesáti. Tato komorní epizoda (s jak jinak než opět horrorovým nádechem) obstojí snad jako jediná zcela samostatně, bez hlubších diváckých znalostí problematiky seriálu. I když je Doctor Who určen především dětem a mládeži, právě Midnight bych jakožto působivou psychozáležitost (která by jistě dobře posloužila coby námět pro divadelní hru) bez obav doporučil i zcela dospělému a náročnému publiku. (06.06.2013) (méně) (více)

Omlouvám se za asi poněkud roztěkaný komentář, ale k tomuto roztěkanému seriálu to snad nevadí. Doctor Who je seriál, který toho má v sobě mnoho dobrého i zlého. Naprostá většina dílů je průměrných, menšina je výborná, asi pět dílů je naprosto brilantních, a pak je tu ještě nezanedbatelná porce dílů, které se velmi blízko blíží břečkovitosti, zvláště v první sérii. Obecně start tohoto obnoveného dílka se vůbec nepovedl, kdyby to byl seriál s menší mírou kultovnosti, tak ho snad i utnuli. Doctor Who sází na jeden z nejlákavějších a nejtvárnějších námětů, co vůbec existují, cestování časem. Paradoxně je velmi málo dílů, kde cestování časem hraje nějakou zásadnější roli, zvláště v éře Daviese, která mi prostě neseděla a těšil jsem se na každý díl, který nebude dělat on. Za Moffatovy éry, se z toho stalo více sci-fi a méně brak, což jsem pouze kvitoval. Seriál se vyrovnal, ale jak ubylo těch opravdu špatných epizod, tak ubylo i těch stoprocentních. Seriál má obrovský potenciál pro scenáristy, že mohou vymyslet takřka cokoliv, nemají prakticky žádné omezení. Proto mě v průběhu sledování fascinovalo, že naprostá většina dílů jede podle takřka totožného mustru a jen jednou za čas je tam něco jiného, neokoukaného. Většina dílů je o tom, že se někam teda vypraví, vždycky se tam stane něco nenormálního, a může za to většinou jeden a ten samý mimozemšťan (myšleno charakterem), který je strašně zlý a buď je z nějakého papundeklu anebo se převléká za lidi. Chybělo mi více spřátelených ras, které by něco v seriálu znamenaly a tvořily tak uvěřitelnější univerzum, včetně přehledného uspořádání mocenských skupin, časového a místního zasazení tam a tam, politiky, prostě tak nějak všeho. Výsledek je totálním zmatkem, ve kterém si scenáristé mohou napsat cokoliv, protože se v tom nikdo nevyzná a nikdo neví, co teda vlastně určitě bylo, co bylo vymazáno, kam se to podělo, co se zapomnělo atd. Chybělo mi více kreativity v Doctorových hrozbách. Velmi málokdy se jednalo o nějakou fyzikální záležitost, ať už s časem, či s něčím ve vesmíru. Obecně vesmírné reálie se tu prakticky neřeší, to asi není pro Doctora výzva. Ve všem špatném mají prsty emzáci a i když to z počátku vypadá zajímavě, téměř pokaždé z toho vzejde celkem trapná pointa. Výjimky existují a i zde je celá řada zajímavých entit, ze kterých mrazí. V naprosté většina případů však rasy, které se do seriálu pravidelně vrací, jsou ty nejméně zajímavé ze všech a ty nejzajímavější jsou tam jen jednou. Jsem naopak rád, že si seriál láme hlavu nad základními pravidly cestování v čase a i když na ně často kašle, neopomene vysvětlit, že to vlastně takhle nejde. Sice to pak nakonec jde, ale aspoň to nějak omluví. Ve většině jiných pořadů tohoto tématu na to kašlou úplně. Pak je tu ještě ten základní problém se samotnou koncepcí seriálu, a sice, že jediný pevný bod ve vesmíru je modrá budka. Tady se na žádné velké ztotožnění s postavami nehraje, protože sotva si člověk zvykne na jednu postavu, už je tam někdo jiný a všechno se to několikrát prostřídá včetně hlavní postavy. Je fajn, že s výjimkou Ecclestona, je výběr Doctorů precizní, a všichni mají něco do sebe a dá se na ně snadno zvyknout (nejsnáze u vynikajícího Tennanta, Capaldi se do role dostával trochu déle a Matt Smith měl výhodu ve skvělé vstupní epizodě), ale není úplně snadné to přijmout. Co se seriálu povedlo, že je často překvapivě velmi emotivní. Jednak za to může fakt, že cestování časem a dlouhé časové úseky, které postavy občas překonávají a také setkání se známými historickými postavami, to umí být emotivní samo o sobě. Ale také za to může právě časté střídání různých herců a loučení s nimi. Toto dělá seriál opravdu dobře. Pak je tu ještě fakt doctorových společnic. Tady zase musím casting zkritizovat, protože jediná, která mě opravdu vzala za srdce, byla Amy Pond a její Rory a snad ještě Clara ve své první sezóně. Zbytek je pro mě celkem zaměnitelný a bylo by úplně jedno, která z nich by zrovna kde byla. Jsou jen prostředkem pro to, aby si Doctor nepovídal jen sám se sebou a aby tam mohla být nějaká "kočka", nad kterou budou nerdi slintat. I proto je asi top společnicí River Song, která vlastně společnicí v pravém slova smyslu není, ale jako jediná se vyrovná i hlavní postavě. Mohl bych "Pána času" rozebírat ještě asi dlouho, ale asi to ukončím s obecným konstatováním, že je to dílo velmi nevyrovnané, v lecčems výjimečné, ale také často velmi hloupé, nesmyslné, a někdy naopak geniální. Je asi divné o něm napsat, že je to vlastně průměrný sci-fi seriál, bohužel jeho stinné stránky ho do té průměrnosti dávají, i přesto, že by o něm měl asi každý sci-fi fanoušek něco vědět a že některé díly patří do zlatého fondu. Je si na ně ale potřeba často dost dlouho počkat a přežít spoustu kravin, které si nezadají se stylistikou sci-fi padesátých let. (10.10.2016) (méně) (více)