Doctor Who
Série(14) / Epizody(187)
-
Série 1 (2005) - 14 epizod
-
Série 2 (2006) - 14 epizod
-
Série 3 (2007) - 14 epizod
-
Série 4 (2008) - 18 epizod
-
Série 5 (2010) - 14 epizod
-
Série 6 (2011) - 14 epizod
-
Série 7 (2012) - 16 epizod
-
Série 8 (2014) - 13 epizod
-
Série 9 (2015) - 14 epizod
-
Série 10 (2017) - 13 epizod
-
Série 11 (2018) - 11 epizod
-
Série 12 (2020) - 11 epizod
-
Flux (2021) - 9 epizod
-
Série 14 (2023) - 12 epizod
Obsahy(1)
Kultovní seriál Velké Británie z 60. let je zpět a s ním i Doktor v nových regeneracích. Opět se prostřednictvím své časoprostorové Tardis (s podobou policejní budky) i společníků vydává Doktor na úžasná dobrodružství napříč prostorem a časem celého vesmíru a snaží se vyřešit nejednu zapeklitou záhadu, jež mnohdy způsobí nemalé problémy. Zas a znova se setkává s mimozemšťany různorodých civilizací, kteří ne vždy jsou vůči němu přátelští. Ať už jsou to Dálekové (jeho odvěcí nepřátelé), Sontarani, či jiní.
Má tak co dělat, aby sám vyvázl z malérů a zvládl situaci, aniž by přitom kdokoliv přišel o život – což se bohužel ne vždy podaří.
(P. J. D.)
Recenze uživatele novoten k tomuto seriálu (25)
Pán času (2005)
Série 1 (2005) (S01)
Seriál, kterého jsem se dlouho bál, po zhlédnutých útržcích nechápal všeobecné nadšení a několikrát se zařekl, že tohle zkrátka není a nebude pro mě. A nakonec je. Pilot mě zaskočil, další epizody držely ve střídavé nejistotě - a pak přišli Dalekové, Jack Harkness, pravidelné střídání uvolněné atmosféry s návalem emocí a ve finálovém dvojdíle už jsem držel Doctorovi s Rose palce tak moc, jak jen to šlo. S vědomím obřího potenciálu tak můžu do Tardis nastoupit se širokým úsměvem. ()
Vánoční invaze (2005) (S01E14)
Začátek kouzelného dějového období a nečekaná ochutnávka síly britských seriálových Vánoc. Daviesova předehra druhé sezóny mi ale kromě spícího Doctora nebo bojové ruky dala jednu neocenitelnou zkušenost. Právě tady jsem poprvé pochopil, zač je toho Tennant a že během vánoční invaze může začínat nezapomenutelná éra. A měl jsem pravdu. ()
Série 2 (2006) (S02)
Je jasno. Ve chvíli, kdy začal David Tennant s rozčepýřenou kšticí hláškovat, pochopil jsem definitivně, proč je jedna nenápadná policejní budka zbožňovaným kultem. Tenhle tmavooký sympaťák dokáže i slabší chvilky povýšit na příjemné a výborné díly na elektrizující zážitky. Navíc Doctorovo nevyřčené pouto k Rose získává reálné kontury snad každým gestem a setkání se Sarah Jane nebo návštěva aristokratické Francie mě do sedadla přikovaly silou celého časoprostoru. No tak Allons-y! ()
Nevěsta na útěku (2006) (S02E14)
Rozjitřené emoce z finále minulé sezóny se ještě ani nestihly uklidnit a už se na návštěvu stavuje upovídaná a věčně nespokojená zrzka. Na Donninu vyřídilku jsem si sice pořádnou chvilku zvykal, ale situace, ve kterých Doctor musí reagovat na zcela odlišný typ společnice, naštěstí vyšly na jedničku. Překvapivý, sebejistý a hlavně uspokojující nástup druhé poloviny Daviesovy éry. ()
Série 3 (2007) (S03)
Aneb jak jsem zjistil, že už nikdy nechci opustit Tardis. Ani Tennanta. S velkou fanouškovskou základnou totiž přichází i vyšší kadence nápadů a Russell T. Davies s týmem dovedli seriál na vrchol. A ať už jsou protivníkem Dalekové, Andělé nebo známá osoba z dávné minulosti, já jsem ten první, kdo jim vyrazí v ústrety, samozřejmě rozjařenému Doctorovi v patách. Z úsměvného dobrodružství je tak po třech sériích téměř živoucí klasika. ()
Plavba zatracených (2007) (S03E14)
Nejvelkolepější sváteční dobrodružství Daviesových tvůrčích časů. Doctor zachraňuje ty, kteří si to tak úplně nezaslouží, ztrácí ty, kterým bychom záchranu přáli o poznání víc, a pronáší u toho legendární monology, po kterých chceme domů Davida Tennanta nejen na Vánoce. Jeden z nejsnáze opakovatelných výletů posledního Pána času, který díky špetce hvězdného prachu nechává na duši drobné sladkobolné jizvy. ()
Série 4 (2008) (S04)
Molto bene. V duchu všech velkých příběhů se začíná zlehka, pokračuje zkoumáním vlastních možností a končí ve velkém. Původní tvůrčí i herecký tým odchází opravdu na vrcholu a mávat všem zúčastněným, kteří se přišli rozloučit, není zrovna jednoduché. Tennant dostává ve smutnějších momentech možnost ukázat naplno svůj dramatický supertalent, a když mu tentokrát asistuje upovídaná Donna a podporuje vzájemnou dokonale přátelskou chemii, fungují veškeré emoce naplno. S modrou budkou se naštěstí nevidíme naposledy, ale pocit konce jedné éry je v tomto případě hodně tíživý. ()
Další doktor (2008) (S04E14)
Viktoriánský Londýn je pro mě vždycky lákadlem z největších a je proto škoda, že příběh s druhým poděsem, volajícím "Allons-y!", zůstává tím nejslabším Daviesovým speciálem. Cybermeny jsem si do té doby užil už opravdu dosyta a další podrobnosti jejich závitů a obvodů znát nepotřebuji. Přesto se i tahle cesta nakonec vyšvihne do pořádných otáček, protože místo jednoho Davida střílejí charismatem dokonce hned dva. Tennantovu obvyklou melodramatičnost podporuje Morrissey více než důstojně, a když zimní atmosféra navodí správné rodinné hodnoty, začnu jihnout, ani pořádně nevím jak. ()
Planeta mrtvých (2009) (S04E15)
Speciál bez nutnosti obtočení zápletky kolem vánoční atmosféry sliboval bezhlavé dobrodružství a díky velepříjemné Michelle Ryan a náladě připomínající Indianu Jonese mi ho také přinesl. Davidovi podobně odpočinková adrenalinovka po nejrůznějším loučení a dojímání (a před pořádnou várkou dalších) vysloveně sedí a na létající autobus zanechává jen ty nejpříjemnější vzpomínky. ()
Vody Marsu (2009) (S04E16)
Kdo by od poslední řadové epizody jedné éry čekal bezstarostné dobrodružství s příjemnou náladou, které dodá čas na poslední nádech před skokem do vody, nemohl by být od pravdy dál. Nepřáteli jsou totiž pořádně vlhnoucí zombies, expedice se každým svým krokem vrhá v ústrety nepěknému konci a Doctor? Ten by i pro zakázanou záchranu nejraději roztrhal nebesa. Při těch nejzapálenějších scénách zkrátka trne v zádech i těm nejvěrnějším Tennant-freaks a čekání na Konec času je najednou náročnější než kdy předtím. ()
Konec času - 1. část (2009) (S04E17)
Zlé sny nám přivály divácky nejoblíbenějšího Doctorova protivníka a v kombinaci s další (ovšem stále dostatečně zneklidňující) megalomanskou zápletkou o konci všeho a všech se Davies loučí vpravdě královsky. K poslednímu vstupu do Tardis se sice míří velkou oklikou, ale díky dokonale dojemnému vztahu hlavního hrdiny s Wilfredem a exhibici Johna Simma si David má celou dobu s kým nahrát a čím oslňovat. Poslední nádech před skokem do hluboké studené vody. ()
Konec času - 2. část (2010) (S04E18)
Balvan v břiše těžší, než když jsem jako dítě očekával Vinnetouův poslední výstřel - a vědomí, že díky Daviesově éře bude Doctor Who nesmrtelný. 10 is my Doctor. ()
Série 5 (2010) (S05)
Steven Moffat usedá ke kormidlu a do světa Pána času přináší plno změn. Vždyť Doktorem je najednou marnivý dětina, na kterého se po moudrém a melodramatickém Desátém zprvu zvyká docela těžko. Jenže v dlouhodobém příběhu, jehož cípy vyčuhují i v samostatných epizodách, přichází i pohádková Amelia Pond a vrací se River Song nebo parta stvoření, v jejichž přítomnosti neradno mrkat. Nový hlavní scénárista zkrátka vytahuje všechny své staré zbraně, a když jsem se nechal v novém prostředí usadit, byla to nakonec jízda, na kterou se nezapomíná. Tajuplná, dobrodružná, třeskutě vtipná i dojemná. ()
Vánoční koleda (2010) (S05E14)
Přestože už pátá série jako taková dostatečně naznačila možnosti nové osobnosti ústředního hrdiny, byla to až právě Koleda, při níž jsem definitivně pochopil, že budu mít Doctora s tváří Matta Smithe rád. Protože tenhle věčný příběh minulých Vánoc je nejen magicky tajemný, půvabně romantický a dokonale teskný, až srdce usedá. On je to možná nejen můj nejoblíbenější speciál, ale po chvilce přemýšlení i nejoblíbenější samostatný příběh jednoho neukočírovatelného cestovatele časem a prostorem. Jeho (pro tuto regeneraci tolik typická) tenká hranice mezi moudrým poutníkem a snadno popudlivým dětinou nebyla nikdy tak jasně patrná jako ve chvílích s nerudným Sadrickem. ()
Série 6 (2011) (S06)
Nejkomplikovanější příběh, který kdy jeden Pán času prožil. Od kovbojského klobouku k jezeru Silencio, se zastávkami u Ticha nebo v kanceláři Adolfa Hitlera. Moffat si zkrátka usmyslel, že protáhne Matta Smithe všemi hereckými polohami v jednom velkém a řádně nepřehledném dobrodružství. A to se mu mohlo po cestě kdykoli rozsypat a skončit na nejhorším místě, kde si Tardis dokážete představit. Místo toho je tu nejlepší série se stále úžasnější River, nespočtem příjemně mrazivých momentů a tím nejroztomilejším párkem Pondových. Nepopsatelně strhující a co se týče epičnosti i nepřekonatelná sezóna. ()
Doktor, vdova a skříň (2011) (S06E14)
Hodně radosti, hodně dětské naivity, rozechvívající tajemství a přesně podle mých tajných očekávání i menší várka slz. Moffatovy samostatně stojící speciály zkrátka berou za srdce takovou silou, že se z doctorovského svátečního dojímání stala příjemná vánoční tradice. ()
Série 7 (2012) (S07)
Když jsem slyšel sliby epizodických dobrodružství, nevěřil jsem - a dobře jsem udělal. Scénáře sice do určité chvíle plní hlavně dobrodružné sny svých autorů, ale po vánočním speciálu jsme zase tam, kde se Steven z pozice showrunnera cítí nejlépe, tedy v příběhové nitce vetkané do většího celku. Uznávám ale, že tentokrát trochu zakopává. Doctor sice pořád pádí vstříc uchvacujícím světům, ale občas jsem se přistihl, že podle dějové premisy jsem danou epizodu čekal ještě o něco lepší a to ať už jsme u dinosaurů, na divokém západě nebo v šarlatovém horroru. Proč tedy šplhám v hodnocení znovu takhle vysoko? Protože mi nově příchozí dáma ukradla srdce a podzimní finále mi ho naopak zlomilo - a protože ve chvíli, kdy zazní Goldovy fanfáry a odehrává se mi před očima nějaký epický moment, povýšený hulákajícím Smithem, zkrátka nemám obrany. Proto pořád zůstávám oddaným fanouškem a jen volám "Run, you clever boy!" P. S.: Narozeninový i vánoční speciál tentokrát mění hru víc než kdy jindy, takže nechci ani naznačovat. ()
Sněhuláci (2012) (S07E06)
Provázané dějové nitky svátkům v Tardis sluší stejně moc jako dětské nadšení z předchozích dvou dobrodružství, jen trochu odvádí pozornost od samotné vánoční podstaty, jakou se poslední Gallifreyan v tomto období vyznačuje. Okolnosti mě potom nutí téměř k označení "nejslabší speciál", ale za to může asi ona zdánlivá bezvýchodnost a smutek, kterému se ani Doctor nemůže vyhnout a který tentokrát někde hluboko v srdci zůstává. ()
The Day of the Doctor (2013) (S07E15)
Brouzdání ve vtípcích nedávných sérií, pomrknutí na znalce těch dávných a zároveň čistá Moffatovina, která nedokázala a ani nechtěla být jen oslavným zpěvem. Díky kombinaci Mattovy vyřídilky a Davidových nekonečných očí měl den Doktorův nejvyšší hodnocení téměř předplacené, ale na pozadí Pádu Gallifrey, tíhy odpuštění, střídání vzhledu Tardis, možnosti naznačeného kurátorství nebo kouzlu posledního záběru mu nic fanouškovsky přidávat nemusím. ()
Související novinky
Jak to vypadá s filmovým Star Trekem?
Je tomu už téměř osm let, co do kin dorazil zatím poslední filmový Star Trek s podtitulem Do neznáma. A zatímco o přímém pokračování série v hlavních rolích s Chrisem Pinem, Zacharym Quintem a Zoe… (více)
Temný případ nabírá posily
Jedna z hlavních tváří seriálu Deadwood John Hawkes, bývalá hvězda seriálu Doctor Who Christopher Eccleston a nesnesitelná teta z Harryho Pottera herečka Fiona Shaw se nově připojují k obsazení… (více)
Zemřel herec David Warner
Nekorunovaný král filmových „záporáků“ a britský džentlmen s neuvěřitelně plodnou kariérou, která čítá na dvě sta třicet filmových a televizních rolí - těmito slovy by se dal představit David Warner,… (více)
Doctor Who má novou tvář
Stanice BBC oznámila novou hlavní tvář slavného a desítky let běžícího seriálu Doctor Who. Titulní roli již čtrnáctého Pána času tak počínaje další sérií ztvární 29letý rwandsko-skotský herec Ncuti… (více)
Byl to vesmír, který jsem nechtěl a nepotřeboval znát. S triky jak z Červeného trpaslíka, s historií, do které se proniká jen velmi těžko a s pověstí kousku „pro celou rodinu“, za kterou se dá schovat leccos. Je proto úsměvné, že jsem si kdysi pustil epizodu Rose s tím, že jsem měl v té době největší náladu jen na „něco britského“, případně „něco dobrodružnějšího.“ Navíc tohle není univerzum jen tak ledajaké. Je to obrovský kus fandomu, do kterého se dá skočit na mnoha místech a všechna mají svá pro i proti. I s odstupem považuji právě výše zmíněnou epizodu za ideální start, protože brzy po ní přijdou pro seriál příznačné vzpomínky na všechny možné minulé nepřátele, ale zároveň i jejich opětovné představení. Opětovné proto, že Doctor se svou Tardis poprvé rozhodně nepřistál v roce 2005, ale hluboko v šedesátkách. I tam jsem se zkoušel vydat, ale dnes už to jde jen těžko. Nejde totiž jen o pár ani o pár desítek epizod s takřka nulovými triky a bizarními maskami. Ten Doctor, který se vysílal od roku 1963, měl téměř sedm stovek dílů a zdaleka ne všechny (období) stály za to. Ať už kvůli černobílé kombinaci, nebo kvůli více než úsměvné výpravě, nebo klidně jen protože doba se nenávratně změnila a některé epizody se ani nedochovaly. Ať už měl ale hlavní hrdina tvář staršího mudrlanta, kudrnatého ztřeštěnce nebo zasněného blondýna, vážím si té jinakosti a vývoje a od každé regenerace (nejoddanější fanoušek pozemšťanů přece nemůže jen tak lacině zemřít) jsem si něco ochutnal. Ať už v podobě pár epizod nebo přečtení neuskutečněných scénářů. Ale to ústřední období pro mě začíná právě až ve chvíli, když velký fanoušek Russel T. Davies zkusil oživit svůj oblíbený seriál a rozpoutal horečku všech fanoušků sci-fi, vesmíru, časoprostoru, romantiky, napětí a dobrých seriálů. To období, kdy mi slova jako Gallifrey, Tardis, Dalekové nebo sonický šroubovák přivodily mrazení v zádech a za následek měly vlnu, kdy jsem četl jakoukoli novinku o nových epizodách, komiksy, povídky, romány a doma pečlivě uchovával právě jeden takový šroubovák, mám dodnes v paměti jako kouzelné a s drobnými proměnami a přestávkami trvá dodnes. A přestože na sebe série navazují, je jich už tolik, že se o nich rozepisuji raději v profilech jednotlivých sezón, občas i u jednotlivých epizod, protože „speciálů“ jsou dnes již desítky, nejčastěji vánočních, ale i novoročních, narozeninových, podzimních a různých dalších a do jednoho komentáře už se moje výkřiky zkrátka a dobře nevejdou. Uvědomuji si, že kdo seriál zná a má rád, ten se teď možná potutelně usmívá a půjde si pustit nějakou svoji oblíbenou humornou nebo naopak uslzenou scénku. A ano, uvědomuji si i to, že kdo seriál nezná, ten nechápe, co jsem to právě napsal. Ale právě někomu takovému nejvíc závidím, že si teď může pustit nejen Rose, ale později i Doomsday, Blink nebo Heaven Sent, bát se Ticha, sledovat stíny v knihovně, těšit se, kdy se objeví River Song, milovat Rose, Amy nebo Claru, pochopit kult kolem Davida Tennanta a zkrátka nevědět, co bude dál a jen se těšit. U málokterého seriálu jsem tak často byl malým klukem. () (méně) (více)