Pán času

Kdyby byl Stopařův průvodce po galaxii neskonale nudný a nezáživný vypadal by přesně takhle. Po první sérii a pár dílech z té druhé to zcela vzdávám. Vezmu-li v potaz téměř naprostou absenci zábavy a vskutku děsivé herecké 'umění', pak přes 40 minut na epizodu je v tomhle případě nesnesitelná délka. Sem tam z Doktorových úst zazní humorná perlička, zbytek si ovšem zaslouží exterminaci. (03.12.2009)

Čas je svina já to říkám pořád, není to zlý seriál ale ani žádná bomba je to prostě jen dobrý série jak nasraných ale aspoň krátkých je škoda že za dobu ztrávenou u sledování se to nepohne někam víš že si mě to drželo chladným v jedné lajně. Herecky je slušný a časem je seriál přeci jen trošku lepší. Hrdina co není nejlepší ale je slušný, hudba solidní efekty se časem lepší takže v pohodě seriál. (14.10.2018)

Doktorovo universum kolem mě prochází už po několik let, někde bych možná ještě vyštrachal tuto legendární figurku Daleka, ale až nyní, díky mé "Tennant obsesi", jsem konečně i já naplno propadl tomuto krajně originálnímu, sofistikovanému, dobrodružnému, ale taky vtipnému seriálu, u kterého je z každého bakelitového oblečku a z každé latexové masky cítit ta láska a zaujetí, se kterým k tomuto britskému národnímu pokladu všichni zúčastnění přistupují. Že přeháním? Možná, ale u málokterého současného seriálu vidím takové zapálení pro věc, jako právě tady. A je to právě toto, co mě na Doktorovi strhlo úplně nejvíc. A momentálně se už jen vezu... Napříč časem i vesmírem. (29.09.2013)

Doctor Who bezesporu patří mezi nejlegendárnější a nejtrvanlivější seriály všech dob, jehož výjimečnost ovšem netkví ani tak v množství odvysílaných epizod, nýbrž v jeho postupném proměňování se napříč časem - a především v opulentním návratu po mnoha letech pauzy, kdy najednou musel oslovit hned dvě úplně odlišné sorty diváků. Koho by to zajímalo víc, může si zkrátit netrpělivé čekání na dvanáctého Doktora případným poslechem mé přednášky "Doctor Who: Devítka, dvojí diváctví a (znovu)ustavování fikčního makrosvěta", již jsem pronesl pro návštěvníky WHOCONu na podzim roku 2013. (04.05.2014)

Základní myšlenka, která stála za konečnou podobou Doctora Who zní: je možné na poli sci-fi a fantasy seriálů konkurovat penězi vyfutrovaným a trikově náročným televizním sériím z produkce amerických studií a la Battlestar Galactica, které si z hlediska podívané nijak nezadají s letními filmovými blockbustery? Je, ale jen tak, že udělám z nouze ctnost a tam, kde nestačí můj rozpočet na vytvoření atraktivních alternativních světů, vypomůžu si nadsázkou, vtipem, naivitou a v tomhle případě i výrazně starosvětskou stylizací. Kosmická loď má podobu telefonní budky, Doktor si při svých soubojích s mimozemšťany vystačí s málem a příšery se nenamáhají maskovat svou trikovou podstatu víc, než je nutné. Ber, diváku, nebo běž dál. Tenhle přístup byl konec konců typický i pro řadu úspěšných projektů domácí výroby. Doctora Who jsem znal z několika náhodně zhlédnutých dílů (většinou speciálů, kterým bývá věnována při výrobě větší pozornost, protože tvoří výkladní skříň celého projektu). Na základě těch několika setkání jsem se mohl připojit k početnému zástupu fandů seriálu. Kámen úrazu nastal, když jsem při televizní repríze začal sjíždět Pána času poctivě, epizodu po epizodě, den co den od prvního dílu. První série výsledný tvar a seriálovou atmosféru teprve hledala, nicméně ani to není omluvou, že mě Doctor Who záhy přestal bavit. Po sedmé epizodě 2. série jsem to definitivně vzdal. Pán času pro mě zkrátka nemá tu sílu, aby mě nutil se k němu v pravidelných intervalech vracet. Z podobně laděných projektů pak dám přednost kanadské sérii LEXX, jejíž pokleslá a hlavně chtěná brakovitost mi přijde zábavnější. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2014)