Hercule Poirot

Kromě praktického poučení, že účelová vražda se nejlépe maskuje sériovou vraždou, si tento díl zapamatuju jako první, u něhož jsem si uvědomil účelově tragické vyšetřovací schopnosti inspektora Jappa zajišťujicí Poirotovi alibi geniality. Jinak nic nového, výborný a nad poměry vtipný díl. (20.01.2016)

Poirot bez pořádně uzavřené skupiny ztratil podivně koordinovaným cestováním za spolupasažéry dost ze svého kouzla. A ani trocha britsko-francouzského špičkování nevynahradí podivně "jednoduchou" vraždu půl metru od Hercula. (22.01.2016)

Skupina pro Poirotovo vyšetřování je klasicky uzavřená a pořád na jednom místě, inspektor Japp je zase jednou správně tragická figura, zápletka jako vždy pro normálního smrtelníka nerozluštitelná, to mají díly víceméně společné. Tentokrát je k tomu přidán mladej Lewis a zajímavá režisérova hra s všudypřítomnou myší a vyřešit naráz tři případy se ani tomuhle belgickému čmuchalovi nepovede každý den. Jen pohled na třicetileté anglické studenty a jejich kolejbábu mi nebyl moc po chuti. (21.02.2016)

Tentokrát se role katalyzátoru Poirotovi geniality, neboli blba co svým špatným řešením nechá vyniknout slavné šedé buňky, napasoval opravdu nechutný Frantík. Případ dokonale naplánovaného zmizení zhaceného až moc náhodným nočním mítinkem u bunkru není z nejlepších, ženský si jsou až moc podobný a chudák Hastings zase ostrouhal, ale pořád to jde. (28.02.2016)

Monsieur Bob trochu přehrával. Poirotova nejlepší chvilka byla, když za ním cupital, jinak byl trochu pomalejší, když jsem pachatele výjimečně měl v hledáčku dřív než on. Mystika proč ne, ale ne v podání takových babek. (28.02.2016)

Hodnotit všechno ostatní je zbytečný, protože je to stejně perfekcionistický jako v každým díle, ale tenhle patří přeci jen mezi moje nejoblíbenější, protože ten zločin je fakt dobře vymyšlenej a Poirot má zdatnýho protivníka. (16.12.2012)