Hercule Poirot

... aneb Jak dokonale natočit jednu ze slabších Agátiných knih :-) (02.10.2014)

Už dlouho se nestalo, že bych z nějakého filmu měla tak rozporuplné dojmy. Kdyby se nejednalo o Agathu Christie a Poirota, byl by to film naprosto výborný. Souhlasím se všemi pochvalnými komentáři, které tu jsou. Ale... velké Ale. Ono se o Agathu Christie a Poirota jedná, a seriál se předtím dvacet let držel úplně jiného stylu. Drsné scény se sebevraždou a ukamenováním podle mě k Poirotovi prostě nepatří - pokud se Agatha zmínila o nějaké takové události, tak vždycky jen stručně, v náznaku. A rozhovory o spravedlnosti sice byly zajímavé, jenže jsem je nebyla schopná brát vážně. I když byly výborně natočené i zahrané, celou dobu jsem měla spíš pocit nějaké frašky. Později mně došlo, proč. Agatha totiž psala lehké knihy čistě pro zábavu a potrápení mozku, a podle mě si byla naprosto vědoma toho, že děj, který vyplodila, je poněkud absurdní, nereálný a nerealizovatelný. A teď ho někdo vzal a udělal z něj podklad pro vážný, temný film s úvahami o morálce, zodpovědnosti, zločinu a trestu... ale málo platné, lehkost a nereálnost původní předlohy místy prosvítá. Dá se to asi přirovnat k situaci, kdy by někdo scénu od Monty Pythonů vzal smrtelně vážně a zinscenoval ji jako Shakespearovu tragédii. Obojí je výborné, ale úplně odlišné, a spojit to podle mě nelze. (02.10.2014)