Hercule Poirot

David Suchet strčil s přehledem do kapsy všechny své předchůdce v roli nejslavnějšího belgického detektiva. Jakkoli byli (snad i) dobří, jemu nesahají ani po lakýrky. Poirot nikdy nebyl lepší a už nikdy lepší nebude. N’est-ce pas? (09.08.2011)

Jak Poirot chytí stopu, nezastaví se před ničím. Dokonce ani před golfem. :) (20.01.2015)

Poirot sice není žádné lamželezo, ale s přehledem utáhne i slabší epizodu. (10.08.2015)

Když jde o dámu v nesnázích, strčí noblesní Belgičan všechny otvídované britské gentlemany do náprsní kapsičky. Ale všechno mé své meze, mesdames… (28.07.2014)

Stylová záhada. (18.07.2015)

Do háje s Rusáky, do háje se strychninem, do háje se starými dámami na zabití. Jsou tu mnohem důležitější věci k řešení. Barví si Poirot vlasy? A z čeho má Hastings sennou rýmu? :) Jeden z nejvtipnějších dílů vůbec. (08.06.2015)

Poirot sice tvrdí, že ho na mořské plavidlo nikdo nedostane, byť by to byla loď velká jako dům, protože by okamžitě chytil le mal de mer a plavbu přes La Manche prý nestrávil ani po dvaceti letech. Ale jak se objeví záhada, stane se z něj najednou pravý mořský vlk. :) A cenné papíry za milion jsou ve správných rukou – nebo se do nich aspoň cobydup vrátí. (18.06.2015)

Oběť mi byla nesympatická a pachatele jsem odhadla, Poirot je ale stále stejně dokonalý. (01.08.2014)

Obsahově poněkud lacinější, ovšem Poirotův vražedný pohled určený hoteliérovi je za všechny prachy. :) (20.07.2015)

Dramatický díl. Poirot dostane rýmu, ztratí chuť na tetřívky a případu se ujímá Hastings. Jeden má z toho pocit, že se svět začal točit opačným směrem. :) (10.08.2015)

Na jedné a jediné věci se s anglickou královnou shodneme: obě milujeme Davida Sucheta v roli Hercula Poirota. A zatímco ona mu dala řád, já ho můžu jen ze vzdáleného středu Evropy nekriticky zbožňovat a psát na jeho adresu oslavné komentáře. Viděla jsem většinu jeho krátkých i celovečerních dobrodružství, a Vraždy podle abecedy řadím v žebříčku The best of the best of Belgian detectives na přední pozici. Zatímco ostatní příběhy jsou víceméně odpočinkovou zábavou, tento má mnohem blíž k psychologickému thrilleru. (02.04.2012)

S Herculem Poirotem jsem se seznámila právě prostřednictvím tohoto filmu. Bylo mi deset a bylo to ve viktoriánské vile kdesi na anglickém venkově. Pamatuju si, že v krbu hořel oheň a já do té doby ještě nikdy neviděla filmovou mrtvolu (Vinnetou se nepočítá!). A trauma bylo na světě. Od té doby jsem se naučila lépe anglicky (a v Česku se rozmohl dabing), takže dnes už vím, že všechno dobře dopadlo, ale odpor k anglické venkovské architektuře mám stejně silný, jako jistý Belgičan k létání. (11.04.2012)

V čekárně u zubaře jsem nikdy nespřádala vražedné myšlenky, zato sebevražedné mnohokrát. Taky jsem měla víckrát pocit, že z toho Prokrustova křesla živá už nevstanu. Je potěšující vědět, že ani člověk tak dokonalý jako Poirot, který i v soukromí domova chodí v obleku, není vůči přízemním životním aspektům (třeba plombám) imunní. V příběhu jsem se ale trochu ztrácela, snad tím, že mou pozornost příliš zaměstnávalo libé vrnění vrtačky. (18.07.2015)

S faraony nejsou žerty, ale že krutopřísně racionální Poirot začne sponzorovat pověrčivost, to je silná káva. Dokonce málem došlo i na bio… masu. (17.08.2015)

No, mes amis, zde na Jingle Bells ani filmově filigránskou vánoční pohodičku nedojde. Kde by se také na ponurém viktoriánském sídle, kam se na svátky sjela staroanglická verze Addams Family vzaly, n'est-ce pas? Nudit se rozhodně nebudete, podává se totiž štědrovečerní večeře lehce okořeněná pěkně krvavým mordem madame Christie, a to za účasti malého teplomilného Belgičánka, který je mimochodem na našich rodinných Vánocích stejně pravidelným hostem jako Popelka. (24.10.2012)

Ententýky mládežníky ve svém domě mám. Nepoctivě studují, navzájem se mordují. Další z komorních a nádherně ponurých případů elegantně vyřešených monsieur Poirotem. X-tá variace na stejnou zápletku, která ale opět zaujme, zamrazí i zabaví. Tedy pokud se nebojíte myší. (24.10.2012)

Jedinou věcí, kterou v Poirotových příbězích postrádám, jsou postavy s alespoň teoretickým sexappealem (Hastings a Japp jsou sice fajn, ale člověku nad nimi srdce neposkočí). V tomto případě se naštěstí jedna taková – resp. jeden takový – vyskytuje, tudíž má plná spokojenost je zaručena. :) (18.07.2015)

„Foxteror“ Bob je vedle bývalého agenta z CI5 nejsympatičtější podezřelý ze všech filmových dobrodružství belgického šerloka. A že jsem už viděla hodně detektivek, dobrých i špatných, starých i nových, se „zelenou duší, unikající se do éteru“, jsem se opravdu nikde jinde nesetkala. :) (11.04.2012)

Mezi jemný humor a belgický šarm se do zápletky plné promyšlených mordů vkrádá i mírný smutek, protože Poirot je nucen vyšetřovat v okruhu svých přátel. Ale co naplat, život a lidé takoví jsou. (26.11.2012)

Ach, ty hérečky! Jednomu snadno zamotají hlavu, belgické detektivy nevyjímaje. Další z vydařených poirotovek o tom, že jeden mamon vládne všem. (18.07.2015)