Hercule Poirot

Tak takhle to tedy začalo. Končila léta osmdesátá, u nás se připravovalo bezproblémové předání moci v rámci Plyšové revoluce, mně bylo 9 let a v Anglicku si Suchet poprvé napomádoval knír. A hned v díle, který je esencí Poirota, nabubřelého génia, metrosexuélního požírače belgických pralinek a muže s největší koncentrací šedých buněk na centimetr čtvereční na světě. Příběh claphamské kuchařky ukazuje herculovskou posedlost vyřešením problému, odhodlanost, odpor k tomu býti nazýván Francouzem, odpor k volné přírodě ("od toho máme umělce, aby přírodu namalovali a my si ji mohli užít v pohodlí našeho městského bytu" a "takový čerstvý vzduch je dobrý tak akorát pro ptáky, Hastingsi", věty pronášené v okouzlujícím prostředí britského národního parku Lake District!) a zároveň podařeně představuje jeho sidekicky, někdy přitroublého Hastingse a Jappa (i když ten zde až tak přitroublý ještě není) a samozřejmě slečnu Citrónovou. Už první díl má opulentní výpravu a předznamenává, že v případě tohoto seriálu půjde o vypiplanou laskominu. A tak že jo :-) P.S. Za povšimnutí stojí, že Detektiv zde ještě neměl své pověstné bříško. (12.04.2016)

Ohrnovací límec je známkou úpadku mozkových buněk... aneb Poirotovy trable s čínskou prádelnou. A na greenu má Hercule obdivuhodně dobrý švih. Jinak vcelku nezajímavý díl.. (27.09.2015)

Skvělé, vtahující, spádovité, sice trochu předvídatelné, ale přesto zajímavé. Navíc je v tom vtip, glanc, a tušená radost ze začátku dlouhé a úspěšné cesty seriálem... A přitom je to banální poudačka o (ne)únosu jednoho malého spratka, plná dost nepravděpodobných momentů (posunuté hodiny). Mně to ale z nějakého prapodivného důvodu chytlo a šmakovalo. (14.12.2016)

I nudné žvanění jakési nevzhledné servírky dokáže druhý nejgeniálnější detektiv na světě, Hercule Poirot, přetavit v případ hodný pozornosti. Jo jo, dokud v seriálu byl Hastings, Japp a slečna Lemonová, bylo to prostě skvělé. (22.02.2016)

Byt ve třetím patře za tři hvězdy. Jsou to ale poctivé, plnohodnotné 3 hvězdy, první řada seriálu je totiž plná humoru, Poirot se nebere tak vážně, je to zábavné, lehké, svižné. Na Hastingsem a jeho rozstřeleným autem by se jednomu srdce ustrnulo. Poirot rozčilující se nad tupostí autora detektivní hry - je to imbécile! - je nádherný a pro jeho kýchání mám pochopení. Takže potud spokojenost. Jenže, už jen ten začátek - Dame Agatha opět bezostyšně krade expozici o frustrovaném detektivovi bez případu Siru Arthuru Conanovi. Zbytek je sice kompaktní, ale vcelku tuctový příběh odehrávající se na dvou patrech v Poirotově art deco Whitehaven Mansions bytovce. (14.12.2016)

Seriál se v šestém díle první série poprvé nadechuje k pořádným exteriérům a stojí to za to. V hodnocení to přináší hvězdu navíc. Zároveň ale poprvé chybí Japp i Hastings, což dílu hvězdu zase ubírá - s nimi totiž odchází i humor a vtip, ostatní postavy (ani herci) zde nedokáží s Poirotem (natož Suchetem) držet krok. Zbývá vcelku banální příběh milostného trojúhelníku, ve kterém snad potěší jen závěrečná honička na člunech. Na belgického metrosexála nezvyklé - jak jen musely vypadat jeho boty! Mon Dieu! (15.12.2016)

Další středomořské dobrodružství. Oproti předchozí epizodě z Rhodosu značný posun k lepšímu, stačilo přitom málo - pustit na loď Hastingse s puškou a nechat ho střílet na holuby a marně balit ženský. ("Ženy si nechtějí povídat o hliněných holubech, mon dieu, Hastingsi!"). Rozuzlení je sice poměrně originální, ale na mě příliš pitomé, což to celé táhne pod hladinu a k průměrnému hodnocení. (20.12.2016)

Skvělý a dost možná nejlepší díl první série. Tak akorát od všeho - Jappa i Hastingse (jejich nepřímá konfrontace, když sdílí pokoj, dokonce postel, je skvělá), prostředí anglického venkovského sídla i hospody... Navrch s jednou z nejlepších poirotovských automobilových honiček ever. Příběh ukradeného dokumentu je sice zase jednou příběhem ukradeného námětu (zdravíme Sira ACD), ale když se jedná o nejkrásnější letadlo v dějinách vesmíru, které si v epizodě navíc taky slušně zahraje, jsem ochoten přimhouřit oko. (20.12.2016)

Z průměrného dílu trčí snad jen Hastingsova zasvěcená kritika moderního umění, ta se opravdu povedla. A taky zjištění, že Poirot vcelku obstojně počítá karty. (29.11.2016)

Temná záležitost, která mě svým tématem noční sebevražedné můry spíš odradila, než přitáhla. (24.03.2015)

Starosvětské detektivce svědčí sevřené prostory. Zde tedy na začátku už po několikáté nacházíme Hercula v prostředí mořského letoviska. To je trés bien. Toto prostředí sice záhy opustíme, ale i tak to potěší a postavy dobře představí. Stejně tak potěší obzvláště nechápavý Hastings a obzvláště jízlivý Poirot. Ale Japp zde na konci hraje důležitou roli a dokonce cosi skoro i chápe! Což mu slouží ke cti, protože závěrečné rozmotávání je skoro jako o Vánocích, když vytahujete blikající řetězy na stromek. Už se zdá, že to máte, ale ještě jeden uzel přece najdete. Trošku přemotané, ale budiž. (18.09.2017)

Z počátku se sice do člověka vkrádá pocit, že celý příběh je ukraden tomu jedinému ještě o kousek lepšímu detektivovi z Baker street (narážím samozřejmě na Případ Charlese Augusta Milvertona), ale nakonec tomu nejde dát míň než absolutorium, neboť Hercule na bajku jest prostě nezapomenutelný. Finále bylo pro mě coby muzeofila už jen takovou příjemnou třešničkou. Subjektivně jeden z nejzábavnějších Poirotů. (22.03.2015)

Jo jo, zábava na place! Poirot má bankovní krizi, Číňan má kníry a v saku díry po noži, Hastings drží hlavu i kostky v dlaních nad Monopoly, Japp má zase jednou hodně jasno... a v hlavě přitom temno. Vtipná a zábavná poirotovská jednohubka. (18.11.2017)

Na této epizodě je nejlepší ten Corwall, který dělá krásné kulisy poslední scéně s Jappem, hot dogem, Poirotem a Hastingsem kočárem odjíždějícími na nádraží a přibíhajícím konstáblem. Jó, Corwall... tam jsem taky nebyl. (18.11.2017)

Nevím. Je to super a všechno, ale... jsem skutečně jediný, který v tomhle vidí vykradenou holmesovskou povídku Ohyzdný žebrák (The Man with the Twisted Lip)? (26.09.2015)

A aj, Hercule zase jednou chce zatáhnout oponu. Břímě vyšetřování tak dopadá na našeho roztomile pitomoučkého Hastingse, jehož šedé buňky se sice rozpalují doběla, ale co naplat... Japp a jeho přednáška "s dobrým koncem" je takový ten sladký moment, jako když zachrání štěňátko z hořícího domu, nebo tak něco, a vy u toho řeknete takové ho roztomile dojaté "Áóó". Díl pozvedá právě tahle vtipná kaše okolo, neboť případ samotný je skutečně téměř pod Herculovu úroveň. (21.11.2016)

Poirotovská parodie na americkou tvrdou školu je zábavná. Nutí belgického velkého malého detektiva s bříškem do akce, převlékat se za lupiče, rozkládat na kuchyňskou linku své nádobíčko a prchat do stínu noci, což je skoro roztomilé. Stejně jako celý tento pokus o "detekivní thriller bez střelby". Na závěr se chce zvolat, Hey, Mrs. Robinson! Cosa Nostra? Neexistuje! (08.01.2017)

Když se Agatha pustila do vysoké politiky, většinou mě to nebavilo (Nástrahy zubařského křesla). Zde se to však podařilo o něco lépe, a to i přes to, že s těmi separatisty ze smaragdového ostrova mi to přišlo trošku příliš. Díl je navíc orámován typickým Herculovým problémem s příbíráním na váze a z něho plynoucími hádkami s krejčím (Já jsem nepřibral - to váš metr se scrvkl! / Krejčí je umělec. A na ty je třeba být přísný.), což potěší a na hodnocení přidá. (10.12.2017)

Metrosexuální Poirot opět pedantsky kontroluje svou visage - tentokrát si měří šuplérou kotlety, Hastings si na začátku hraje na Poirota a ohromuje dedukcí, avšak jen proto, aby se na konci zesměšnil hledáním Číňana. Japp v rozevlátém plášti vystupuje zbytečně z vlaků, tváří se ustaraně a kromě svého inspektorského instinktu ani tentokrát nemá co k případu nabídnout. Takže to (nepřekvapivě) všechno zas a znova zůstává na jednom malém Belgičanovi a jeho šedých buňkách. (07.03.2016)

Mírný nadprůměr v rámci seriálu, povyšuje to zahrádka, zlotřilí bolševici, grand finále s vidlemi a narážky na Herculovu metrosexualitu :-) (13.09.2015)