Hercule Poirot

Často mám ve svém životě večery, kdy si říkám, že před odebráním se na kutě by lepší než nějaký film se standardní dvouhodinovou stopáží mohl být díl seriálu, popřípadě něco podobně dlouhého. A tak jsem jednoho večera zvolil 50-minutový Ztracený důl Hercule Poirota. Ovšem byla to právě kratší stopáž, která uškodila klasickému poirotovskému formátu v téhle epizodě zasazené do prostředí čínské čtvrti. Zkrácení na bezmála polovinu času tak plynulo v přímočarou zápletku bez nějakých vedlejších oklik ve scénáři, a působení šedých buněk bylo zkrouhnuto na minimum, namísto ničím nepřekvapivé detektivní práce. Překvapivým tak zůstal pouze konec, ale to není oproti jinému dílu Poirota žádná výjimka. Belgickému mistrovi proto příště prosím dopřát více času a ideálně nějakou zajímavější zápletku, která z diváka nevyšumí hned další ráno po zhlédnutí. (24.06.2019)

Zpočátku to moc dobře nevypadalo, úvodní dialogy mi přišly plytké a většina postav mi nebyla nijak sympatická. Ovšem postupně se rozjelo klasické skládání mozaiky, kterou u nás doma jako tradičně vyřešil jako jediný sám Hercule Poirot. Tentokrát ale musím opravdu mávnout kloboučkem a poklonit se a za geniální (hlavní i vedlejší) a překvapivou zápletku se nakonec přikláním k nadprůměrnému hodnocení. Díl patří rozhodně mezi ty lepší. (23.03.2016)

Pro mě naprosto jednoznačně nejlepší Poirot! Atmosféra by se dala krájet, smrtící tajemno je v úzkých chodbách vlaku na každém kroku, a husí kůže startuje pokaždé, když se něco děje. A to nepřetržitě od začátku až do fascinujícího, brilantního, a uzemňujícího finále. Bravo, pane Poirote. A tobě taky Agatho. (03.10.2016)