Hercule Poirot

Pokud bychom srovnávali H. Poirota s jeho bájným jmenovcem, byl by tento případ ekvivalentem čištění Augiášových chlévů. Žel Diovi ani čerstvý mořský příliv nevymyl ze všech spár hnůj vynucovaného humoru a Peter Ustinov tentokrát vítězí ve své verzi nejen ve váhové kategorii. Málokteré klišé mi tak naleptává žaludeční sliznici jako když po vyřešení zapeklité situace stojí hrdinové v hloučku a sborem se hihňají nějaké kravině. Výkonnost šedých buněk pak poněkud zpochybňuje fakt, že si u takové scény pokaždé vzpomenu na tezi doktora Vlacha o hysterickém smíchu... (12.02.2021)

Jak už tomu tak bývá, tragédie nenastává v okamžiku úmrtí v rodině, ale čtením závěti. Šedé buňky mohou v poklidu spát, postačí dostatečně vyvinutý čich. V rutinní pohřební hostinu podává jediný zákusek jen začínající Fassy, který tu hraje černou ovci famílie, což se pozná podle toho, že zívá v divadle a kouří cigáro ve špičce. (19.01.2021)

A odpusť nám naše viny, protože my neodpouštíme našim viníkům... Odpouštět je božské, ale nám, po této zemi se plahočícím a božství nahony vzdáleným lidským zvířatům ten pokrm chutnající nejlépe za studena přece jen příliš dráždí naše chuťové buňky, a tak víra nevíra nezbývá než dodat mateřštinou belgického vlastníka výkonných šedých buněk, čelícího blížící se chvíli, kdy se opona chystá klesnout: "Marie, Mére de Dieu, priez pour nous, pares péchers, maintenant et á l´heure de notre mort." (15.08.2013)