The Twilight Zone

Po šesti zhlédnutých epizodách tohoto byť televizního, filmově velmi kvalitního a působivého seriálu (některé epizody jsou vizuálně skvostné) lze konstatovat násl. (řazeno od nejbanálnějšího k nejdůležitějšímu): 1) Zdá se, že jestli vám vstupy vypravěče (jímž není nikdo menší než autor Serling) budou (stejně jako původně reklamnní předěly v půlce každé epizody) vadit, rušit vás a jeho řeči vám oslabovat a rozmělňovat filmovou "řeč" epizody (jako mně), nebo je naopak budete kvitovat, těšit se na ně a vnímat je jako prvek, který prožitek epizody podstatně posiluje (jako tvůrce titulků Mr.Apache), záleží na tom, jaká máte obecná divácká očekávání a zda jste žánrově poučeným fanouškem (jako Mr.Apache), nebo jen náhodným mimožánrovým divákem (jako já). Avšak i já musím uznat, že v některých epizodách oceníme vypravěčův vstup alespoň zpětně, kdy nám po jejím skončení teprve dojde, co vlastně naznačoval. A třeba ve Where is everybody je vypravěčský úvod velmi obecný, krátký a patřičný. 2) V pointě poloviny epizod (tj. tří ze šesti) je velmi silně obsažena americká vlastenecká ideologie (budoucí lety na měsíc hrdinných budoucích kosmonautů, prostý heroismus prvních kolonistů západních teritorií, "neamerický" totalitní stát), přičemž příslušné téma není v pointě jen nějak "implicite přítomno", nýbrž je velmi výslovně a s patřičnou uvědomělostí explikováno. 3) Nejenže takové pointy, ačkoli jsou vždy kvalitativně nižší než celý zbytek epizody, její celkové vyznění nenarušují, jsouce od zbytku více méně volně oddělitelny, nýbrž i v epizodách, jejichž pointy jsou těchto věcí prosty, tvoří pointy jakousi přidanou hodnotu, nový rozměr či zcela určitý a dosud netušený náhled na to, co se v příběho vlastně dělo, nicméně vyprávění samotné je zcela plnohodnotné i bez pointy, která mívá funkci výkladu předložené záhady (obě stránky - vyprávění na jedné, pointa na druhé straně, velmi silně např. v epizodě Stopař). 4) Důvodem, proč se epizody bez pointy vlastně obejdou, je pozoruhodný fakt, že ačkoli jsou předkládány coby polohorrorové záhady, obvykle ukazují nějakou konkrétní základní psychickou potřebu, resp. její deprivaci, případně vpád něčeho zcela určitého, nějakou tu základní potřebu narušujícího; přičemž nejde o psychologii, nýbrž začasté o předvedení některé ze základních existenciálních daností lidského pobytu. Jak tyto danosti, resp. potřeby, tak i je narušující prvky, jsou divákovi předloženy (resp. postavy jsou do patřičných situací vrženy) náhle, bazálně, vše je v nejlepším slova smyslu "primitivní", k čemuž přistupuje silná řeč estetického filmového obrazu a umně budovaného napětí, což ve výsledku vede k tomu, že divák prožívá uvědomění si příslušné danosti a její deprivace, filmová řeč otevírá jeho nitro pro jejich spontání rozjímání právě jako bazálních daností, jejichž spolehlivost je jen zdánlivě samozřejmá. Bez velkých keců asi tak: Je to vždycky nějaký člověk (případně víc lidí) s určitým fatálním problémem - lze to vnímat mysteriózně, psychologicky i existenciálně. To je myslím společné všem epizodám a skvělá je právě ta rozmanitost - co díl, to nějaké bazální "primitvní" téma.Vše řečené je přítomno už v úvodní epizodě Where is everybody, která tak předznamenává charakter a kvalitu seiálu, jenž otevírá. Čtyři hvězdy nebo pět, jiné hodnocení je nemožné. (06.05.2019) (méně) (více)