Můj přítel Monk

Škoda že Tony Shalhoub bude navždy Monkom, rovnako ako bude Rowan Atkinson navždy Mr.Beanom. Tony je inak doslova úžasný herec a potvrdil to hlavne vo filmoch "Pot a Krv" a "Muž, ktorý nebol". Seriál Monk je ale pomerne prihlúply, rozvláčny a dosť nezaujímavý. Postava Monka je síce celkom zaujímavá, ale celý dej každého dielu a určitá hlúposť toho, čo sa okolo neho odohráva, túto postavu zatláča do pozadia. Jeho genialita je nesporná, avšak jeho rôzne fóbie by v trošku humornejšom alebo svižnejšom podávaní splnili asi predstavy tvorcov o komedialite. Povedal by som, že je to jeden z typov amerických seriálov, ktoré pre nás Európanov sú nezáživné a nezaujímavé, hoci tamojší diváci sú ním nadšení. Určite to nie je seriál, ktorým by som si spríjemnil voľný čas, ktorý by som mohol tráviť u televízora. (14.02.2015)

Myslím, že vymyslet takovéhohle poťouchlého hlavního hrdinu, který bude ostatní bavit a ne iritovat, musel být celkem oříšek. Monk je s tou svou posedlostí čistotou a dokonalostí naprosto skvělý. A to jak při řešení případu vždycky chodí dokola a tak nějak podivně gestikuluje rukama a všichni ostatní čekají, co z něj vypadne taky nemá chybu. Vlastně je to takový vtipnější bratr Hercuila Poirota, ten taky vždycky všechno vyřeší za inspektora Jeppa. :) (22.11.2008)

Ze všech detektivů můj nejoblíbenější, no a vlastně jedinej, na kterýho se pořádně dívám. Chytrej jak Sherlock, osobitej jak nikdo jinej, vtipnej svým chováním a je to prostě skvělá a originální seriálová postava, minimálně na úrovni Dr. House, akorát že vtipnější. A hlavně svůj. Jo, jednotlivy epizody většinou jedou podle podobnyho schématu - zločin, vyšetřování, zápletka, rozluštění. Ale to vubec nevadi - hlavni je, jak se děj sune a jak Monk dělá ty svoje excesy a to rozuzlení dycky stojí za to. A ten Monkův úsměv, když na to přijde. Nebo zoufalost z toho, že na to už zase přišel. Jak o něm všichni kolem řikaj: je to dar. A jak řiká on sám: a taky prokletí. Ale ani bez dalších postav by to nebylo ono - kapitán Stottlemeyer a jeho pravá ruka poručík Randy Disher (kterej tam je tak trochu za pakoša), to sou taky dobři týpci a hýřej dobrejma hláškama. Koho nedostane první série, asi už ho nedostanou ani další. Ale mě dostala, je to borec! A dostala mě i druhá, která jede po stejné koleji, ale to je dobře. Nic, co bych na tom měnil. Ve třetí sérii dojde překvapivě k výměně ošetřovatelky (ta původní herečka prej chtěla zvýšit plat, ale místo toho jí dali padáka), ale Monk zůstává a baví skvěle. Čtvrtá sérka už ničím moc nepřekvapí, ale to neznamená, že Monk není skvělej a originální detektiv a že to má pořád stejny grády, i když člověk už tak nějak podvědomě ví, kdo je asi tak hlavní podezdřelej a jakou měl motivaci a proč je na některy detaily kladenej nenápadnej důraz. Je to totiž asi nějakej důkaz... Série 5 a furt jedeme to samy, osvědčeny. Toť vše. Stejně tak šestá, pořád tak nějak stejně, ale taky se u toho pořád stejně bavim a směju. Hlavně poslední dva díly mě dostaly docela hodněkrát. Po sedmé sérii si říkám, že už mě tam nemá co překvapit. Člověk si na Monkovy problémy tak nějak zvykl a už mu to všechno u něho přijde normální. I ty absurdní situace, do kterejch se často dostane, jsou od scénáristů už docela ohrany. Po celkovém uvážení, až skouknu i poslední sérii, se rozhodnu, jestli hodnocení nesnížím... Nesnížím. Sice to byla pořád stejná kvalita, ale je mi líto snížit hodnocení seriálu, kterej je podceňovanej na úroveň béčkovejch seriálů typu "co díl, to případ". Po zralém uvážení ale musím střízlivě přiznat, že postava pana Monka ztratila od začátku do konce svou úroveň a naopak Randy mě svou blbostí rozesmíval víc a víc. V podstatě se jedná o průměrnej seriál, ale já pro něho mám asi tak nějak slabost. (20.06.2009)

Co mě na tomto seriálu tak přitahuje, není detektivní činnost ani zajímavé případy. Je to právě osobnost pana Monka, jeho boj s OCD. Je to přesně ono. Nijak hluboce jsem tuto poruchu nestudovala, ale pravda je taková, že i u "normálního" zdravého člověka se může vyvinout zcela náhle a neočekávaně. A to poté, co prožijete nějaký životní otřes. U mě se tak ve dvaceti letech stalo a stala jsem se podobně obsedantní jako pan Monk, kompulze se naštěstí nedostavily. Nebála jsem se všeho jako on, ale chovala jsem se tak směšně a měla čím dál méně přátel, protože se mnou nebylo k vydržení. Správně užívám minulý čas, protože na svém případu vím, že je možné se z toho dostat a "uzdravit se". Stačí jen trochu toho serotoninu a čas. Každopádně panu Monkovi rozumím, stejně jako Melvinu Udallovi z Lepší už to nebude a Howardu Hugesovi z Letce. Poznávám se v nich a je to strašný. U pana Monka ale vtipný a trefný. Nestandardně zábavný seriál. (04.01.2016)

"Nemůžu nikam cestovat bez domu." A to není jediný problém, který Adrian Monk má. Já se musím přiznat, že nejsem jeho přítel, protože vždy, když se setkáme, tak na mě přenese jednu ze svých 312-ti fóbií. Zatím jich mám kolem padesátky a zvažuju, že mi to asi stačí. Vyhledávat Adriana už zkrátka nebudu, ale náhodným setkání při přepínání mezi programy se nebráním. (07.01.2016)