The Twilight Zone

Tahle poetická povídka je v rámci cyklu Twilight Zone jedinečná z hned několika důvodů. Dopřeje hlavnímu hrdinovi až nezvykle hřejivý, šťastný konec a po rozjímání nad kouzlem snění a nadpřirozena nezapomíná myslet na to, že i realita může být něčím velmi pěkná. V jedné z pasáží zde „Zóna“ možná opět poskytla jakýsi pomyslný pramen a inspiraci v jedném později oblíbeném fantaskním námětu, na němž stavěla později řada hororů, také slavný (o pouhé 2 roky mladší) japonský artový snímek Past nebo i francouzská komedie Řidič a fantom. A v neposlední řadě je tato milá povídka doprovázena podmanivou hudbou s krásným živým sólem na trubku, a také skvělým výkonem Jacka Klugmana v nezapomenutelné hlavní roli. Hmm... a já mám vedle A Stop at Willoughby další oblíbený poetický díl z 1. série „Soumrační zóny“ a vůbec mi nevadí, že ideologicky stojí tyto dva díly na vzájemně opačné straně filozofické barikády. :) (11.02.2022)

Vitejte v nejvyšším, oficiálně nexistujícím poschodí velkého nákupního střediska! Pocitově strašidelný prožitek jedné ženy mi připomínal špatný, ale zároveň fascinující sen. Tvůrci mi nabídli až příliš okatou indici k pointě již uprostřed příběhu, ale já, nesoucí se čistě na pocitové vlně, jsem byl líný přemýšlet a tak mě závěr stejně překvapil. „Ano, byla to skvělá zábava,“ jak pravila hlavní hrdinka, byť oproti jiným peckám ze Zóny soumraku hodnotím tuto epizodu pouze jako zábavnou jednohubku. (11.01.2021)

Postava neobyčejného a svérázného spisovatele Gregoryho je výborně napsaná i zahraná, zatímco naopak postava jeho manželky mě po všech stránkách iritovala a připadala ve výsledku scenáristicky i herecky naopak nepříliš povedená... a pak přijde v druhé půlce pointa, která vám objasní, že přesně tenhle formální protipól hlavních postav zde význam má, dokonce jde o tvůrčí záměr. Takže dobrý! A pak přijde na řadu ze strany tvůrců na čele s Rodem Serlingem pro spřízněné diváky TZ jedno ještě větší překvapení v podobě malého vtípku. Tahle komediálně laděná epizoda uzavírá celou jednu sérii Twilight Zone a nutno říct, že činí tak velice stylovým způsobem, nemám jí co vytknout. Přesto A World of His Own asi úplně mezi své favority v rámci tohoto povídkového seriálu nezařadím a subjektivně to vidím spíše na silné 4*, než na plný počet. Ale dobrý! (21.04.2021)

Ačkoliv se může na první pohled zdát, že úvodní díl druhé série Zóny soumraku je pouhou variací na pilotní Where Is Everybody, po skončení ve mě výrazně dozníval silný zážitek, který moje dojmy z onoho pilotního (a vůbec prvního videného) dílu zcela překonal. Bezvýchodiskovou tíseň trosečníka-válečného kapitána Jamese silně podtruhe dusná atmosféra horoucí poště, jež vyvolává před očima nečekané přeludy až k zbláznění... a zatímco hrdina prožíval bezútěšné horko a doslova i pekelnou situaci, s přibývajícími minuty a závěrečným odhalením mě naopak stále více mrazilo. Dokonalá pointa ve jménu neuvědomelé prozřetelnosti mě také dokonale rozsekala. Je něco skutečně magického na věcech mezi nebem a zemí. Klobouk dolů smekám před (pro mě neznámým) Bobem Cummingsem, jenž tady, povětšinou zcela sám v jediném prostředí, odvádí skutečně fascinující herecký výkon. (07.05.2021)

Ironií a satirou prodýchnuta pohádková epizoda může připomenout našim divákům tuzemský film Tři přání (1957). Zápletku se zjevením kouzelního mužíčka v prostředí současnosti s běžnými lidskými problémy a všemi vládnoucími úřady tedy ani na rok 1960 nepovažuji za nějak zvlášť originální, vývoj děje s tradičními motivy odměny, trestu a ponaučení vnímám spíše jako schematický. Na druhou stranu viděl jsem velmi příjemný a dobře vypointovaný kousek se samými dobrosrdečnými postavami, z nichž hlavní hrdina vlastně též jenom na čas selhává ve vskutku nezáviděníhodné situaci vybrat si výhodné přání bez následků a správně se rozhodnout. Minimálně za ten závěr se skleněnou vitrinou a symbolickým prvkem střepin zaokruhluji na 4. hvězdičku. (07.05.2021)

Chytré zpracování vcelku originálního mysteriózního nápadu, který by nejspíš na celovečerní formát nevystačil či s rozvinutím děje o minulost hlavní postavy či další postavy by působil mnohem více naivně nebo rozpačitě, ale v rámci této krátké povídky má své kouzlo. Filmařsky velmi dobré, včetně zvládnutí triku s jedním hercem v jedném záběru ve dvou rolích. Herecky, jak je v „Zóně“ zvykem i v podání těchto málo známých herců, opět brilantní a povyšující můj nadprůměrný dojem na mimořádný. Joe Mantell předvádí malou dramatickou „one man show“, strhujícím způsobem ztvárňuje složitou dvojroli včetně výrazného přerodu, povětšinou zcela sám na scéně, a William D. Gordon vedle něj ukazuje, jak lze jednoduše a plně zaujmout diváka i v zcela epizodní roli během pouhých čtyř minut. (26.05.2021)

„Jde mi o to, že celý svůj život jsem si se žádným přístrojem nerozuměl!“ Malý sci-fi úlet z oblíbeného TV cyklu poněkud osciluje mezi naivní absurdní hříčkou, které ovšem neschází nadhled, a srandou místy z pohledu tvůrců spíše nechtěnou. Tahle jedinečně šílená epizoda o vzpouře strojů proti jednomu pánovi ale krásně aspiruje na skutečné guilty pleasure na poli skvostné ZÓNY a já stále váhám nad přidáním 4. hvězdičky. A já jí přidám, protože jsem se fakt dost nasmál! Ten oživlý holící strojek, který s pohybem plazoucího se hada líně schází dolů po schodech, čímž hrůzostrašně útočí na hlavního hrdinu... je prostě roztomilý. :-) I zjev průvodce Zónou Roda Serlinga uprostřed příbehu proběhne tentokrát originálně s využitím jednoho ze strojů. Filmařské provedení veškerých triků i jedné neobvyklé automobilové honičky je na televizní počin z počátku 60. let určitě vynikající. Ovšem, vzít to do ruky jiný režisér s větším citem pro estetično, ze vzpoury strojů (včetně toho psacího) na půdě jednoho bytu mohla vzniknout i daleko propracovanější kakofonická „symfonie“ vizuální i zvuková. (27.05.2021)

SPOILERY! Člověk věděl, kde vězí ďábel. Věděl také, že ďábel rozpoutá zlo. Byl si vědom, že zlo má zůstat co nejlépe potrestáno a zůstat mimo veškerý lidský dosah. A stejně se neubránil svému pokušení, podlehl ďáblovu falešnému převleku skromného utrápeného mužíčka a vypustil ďábla na svobodu z pevného vězení. V tom se na světě rozpoutaly války a jiná zla, než se s odstupem času podařilo ďábla chytit, znovu potrestat a ještě lépe uvěznit... Jenomže lidstvo je prostě nenapravitelné... * * * Stejně jako v případě následující epizody Eye of the Beyholder, jde o jeden z dílů, díky nimž by Zóna soumraku klidně snesla i další žánrové zařazení: podobenství. Zpracování tohoto silně alegorického příběhu nese výrazný klad nejen v postupně odhalující se myšlence a nečekaném přesahu zdánlivě úsměvného příběhu, ale rovněž v atmosféře ve znamení gotického hororu (až s místy pohádkovým nádechem) a působivé kameře s pravidelně naklánějícími se záběry. (23.06.2021)

„Oko pozorovatele“ je jedna z nejslavnějších epizod Zóny soumraku a také nepřekvapivě jedna z prvních, které jsem měl tu čest vidět. Nicméně potřeboval jsem jí zhlédnout opakovaně, abych jí přidal pátou hvězdu a také jí (byť už i s vědomím pointy) plně docenil a to včetně závěru, který se mi napoprvé zdál příliš uspěchaný. Ještě více jsem ocenil i precizně vytříbenou vizuální stránku, v rámci níž si tvůrci dokonale pohráli se stínohrou dlouho umocňující oboustranné tajemství, ale i s dalšími vizuální nápady (pohled přes rozmotávaný obvaz, neustálá přítomnost „vůdce“ na každém kroku s vyskakující televizní obrazovkou). SPOILERY! Vize totalitní společnosti, v níž se lidé vymykající se základním a stejně nesmyslným pravidlám systému setkávají s vysokým opovržením a veřejným odsouzením, zde překvapivě navíc vyústí i v naléznutí optimistického východiska. Povídka, z níž po jedném šokujícím odhalení vyvstane děsivá ukázka fungování totalitního systému, jakoby přinášela rovněž jednu další vizi navíc a to velkou naději, že tihle „jiní“ občané s alternativním postojem a životem možná jednou v budoucnu pomůžou onu krutovládu přeci jen porazit... Jak je při tom symbolické, že se zde v několika scénách díváme přes okno temné místnosti na paneláky, připomínající socialistická sídliště ze států východního bloku. (23.06.2021)

Líbí se mi, jak jsou jednotlivé epizody TTZ vzájemně pestré i žánrově. V téhle povídce nezvykle převládal romantický žánr, příběh je zasazen do zcela obyčejné současnosti a zvláště z počátku zde příjemně dýchá typická uvolněná atmosféra 60. let, podtržena i swingovou taneční skladbou z jukeboxu v pozadí. Připouštím, že i tato epizoda má obrovské klady, ale pro mě osobně je prozatím jedinou, z níž nemám žádný výrazný zážitek a stihl jsem se u ní dvakrát mrknout na zbývající stopáž i během těch 25 minut. Problémy hlavní dvojice se mnou nepohnuly ani navzdory jedné vypjaté příhodě. Mechanické blbůstky, které nám „předvídají“ cokoliv z budoucnosti, mě nechávají chladným, ať už jde o lístkový automat nebo nejnovější mobilní aplikaci. (10.01.2021)

Ačkoliv jde o jednu z epizod nedobrovolně natáčených nikoliv na filmový pás, ale na nepříliš kvalitní video, číší z tohoto hororu maximálně precizně vytvářená atmosféra. Krátký úderný prožitek se konal také přesto, že pointu jsem s přesunem na letiště rychle vytušil. I noční můry můžou být, svým způsobem, pozitivní... (16.01.2021)

Cestování v čase (ať už s využitím speciálního stroje nebo v podobě nečekaného procitnutí v jiné době) patří k oblíbeným a bohatě využívaným prvkům žánru. Povídka z The Twillight Zone mě překvapila netradičním směrem, jakým se tvůrci tento prvek rozhodli použít. V jakém světě se onen muž s puškou ocitl, odkud přišel a jaké má jeho nečekaný střet s jinou dobou poselství...? Nádherná epizoda s lehce westernovou atmosférou. (06.01.2021)

Napůl promlčený souboj, ve kterém jsem nefandil ani jedné straně, ale jehož výsledek dopadl pro mě víc než uspokojivě. Pečlivě propracovaná výstavba příběhu a nasnímání jednotlivých scén nedávají vydechnout divákovi alespoň na vteřinu. V mém případě i navzdory silným nesympatiím k oběma hlavním postavám. (09.01.2021)

Jen mříže, mříže, mříže. Jeden soudní proces, jedna cela a jedno křeslo. Ojedinělý kus vězeňského dramatu s mysteriózním prvkem časové smyčky ve velmi kruté podobě. A také malým filosofickým zamýšlením nad lidskou existencí na závěr, které na mě po takovém příběhu zapůsobilo téměř hypnoticky. (20.04.2021)

Pro podobné „konverzačky“ skupinky ať už záměrně nebo náhodně sešlých postav na jedném místě s napjatou atmosférou mám poměrně slabost. Tísnivou atmosféru zčásti uvolňuje lehce komická figurka dědouška a vlastně i samotné sci-fi téma, protože nehledáme viníka, hledáme... mimozemšťana. Vstane pravý mimozemšťan? Jakkoliv budete v rámci oné skupiny tipovat onoho člověka navíc a jakkoliv se možná i trefíte, stejně vás překvapí naprosto nepředvídatelné odhalení. Ten pohled mě docela vyděsil... (16.01.2021)

Ve své futuristické vizi kráčí Zpátečník stejným směrem jako slavných 451° Fahrenheita a posouvá sci-fi nápad společnosti se zákazem čtení a přechovávání knih do daleko drsnějšího vyvrcholení v podobě soudního procesu. V roli vášnivého milovníka knih v Zóně soumraku opět exceluje Burgess Meredith, tentokrát však ne jako prosťáček, ale velmi rafinovaně smýšlející suverén. Scény z futuristické soudní síně jsou nasnímany úžasným způsobem, další dění, které bych nerad vyzrazroval, nabídlo v televizi roku 1961 dokonce několik originálních vizuálních montážích. Samotná, velmi nosná myšlenka dokáže během krátké stopáže vygradovat do několikanásobně úderné ukázky totalitní společnosti. O takové dávce osobité tvůrčí geniality, jakou zde dokázali tvůrci vtěsnat do 26 minut, se nám může u současných žánrovek jenom zdát... (10.01.2021)

Téměř každé krátké setkání se Zónou soumraku zůstává pro mě jedinečné, ať už mi konkrétní epizoda sedne víc nebo míň. Každé je totiž úplně jiné, originální. V rámci Zóny můžeme nejen najít vize budoucnosti, ale také zažít malé zastaveníčko v souvislosti s již proběhlými dějinami. Ve společnosti vdovy v jakémsi zapadlém koutku u lesa, zraněného vojáka s kytarou a průvodem kolemjdoucích na nás dýchá přímo melancholická atmosféra. Zcela neotřele pojatý lístek vytržený z památníku americké občanské války přichází dokonce v závěru s nápadem na první pohled bizardním, ale Serling mu naštěstí dokázal vdecnout kus laskavé moudrosti. (17.01.2021)

Film pojatý jako kulečníkový zápas by mě asi za normálních okolností brzy začal nudit. Tady o ty normální okolnosti nešlo částečně díky tomu, že to netrvalo déle, než 25 minut a rozehraný souboj dvou mužů v jedné místnosti je rámován dvěma uzemňujícími zvraty. Zatímco ten úvodní mě vyloženě rozesmál (a ještě moje rozesmátí podpořil náhlý, vtipně laděný zjev samotného vypravěče Roda Serlinga), tomu závěrečnému předchází velmi hutné poselství s filosofickým zamýšlením nad smyslem úspěchu.... relativní hodnotou vítězství.... nebo chcete-li, možná i cílem života. (15.01.2021)

Netradiční žánrová kombinace westernového horroru dává vzniknout pěknému zážitku z osobité filmové povídky. Zasvěcený komentář Mr.Apache jsem si přečetl až po zhlédnutí a musím říct, že jsem se s tímto novodobým legendickým příběhem, objevujícím se napříč různými kulturami v různých variacích, setkal poprvé a tak jsem s dechberoucím pocitem očekával pointu. Ocenil jsem ponechání jisté nejednoznačnosti kolem tajemství záhadné smrti a dvojí možnost vysvětlení. Líbila se mi temně pojatá atmosféra Divokého západu, nezklamavájící protagonista drsné americké školy Lee Marvin opět exceloval. (06.04.2021)

„Nedělej žádný hluk, když hraje hudba!“ Pro mě zatím nejděsivější a nejosobnější „střet“ se Zónou soumraku. Nejosobnější proto, že v některých scénách jsem v hlavní záporní postavě dítěte-monstra až nepříjemně poznával své menší já ze svého dětství a sledování povídky se pak ve mě prohloubilo až do zpětné sebereflexe rodinných příhod či mých dětských postojů. Nejděsivější proto, že tyto často běžné dětské postoje a představy přetavili tvůrci až do nejvyšších možných extrémů a od nich přímou cestou zašly až do mrazivého podobenství totalitní společnosti. Nejdřív jsem se u představení monstra, z něhož se vyklubalo dítě, zasmál, pak jsem chvilku litoval, že pointu známe od samého začátku a je mi jasná i ve scénách, které by za jiných okolností vyvolaly asi odlišné emoce a mohl být celkový zážitek i barvitější... ale nakonec jsem dostal natolik hutný a zneklidňující celek, s přesahem větším, než jsem čekal, opět brilantně vystavený na krátkém prostoru, že ho musím stejně ocenit plnou palbou. (28.02.2021)