Nemocnice Chicago Hope

Nemůžu si pomoct, ale Chicago hope mě oslovila mnohem více než celá Pohotovost. Profily osobností lékařů a sester jsou pro mě zkrátka dokonalé. Líbí se mi dopad stresového povolání na osobní život a vzájemné ovlivňování se. Přesně taková tahle práce je. Kdybych byla doktor, byla bych stejný "blázen" jako Jeffrey Geiger, jako sestra jsem pouze poloviční - zkrátka jedno z mých ztotožnění :) Spusta zápletek z různých dílů nepřímo nutí k zamyšlení nad danou věcí, což má za "úkol" jen málo seriálů. Souhlasím že po odchodu Dr. Geigera a právníka Birche se začal seriál tak trochu "sypat" ! (19.06.2012)

Nemocniční prostředí mi nesedlo ani v Chirurzích, Pohotovosti, Stefanii + pokračováních, Plastické chirurgii, Ordinaci, ani Chicago Hope. Jen v Dr. Houseovi. Na nemocničním prostředí prostě nevidím nic zajímavého. Nemá šanci mě zaujmout. Lehké vtipy, které nejsou nic moc, protože o ty tu nejde, takže tedy asi dramatické napětí a vztahy mezi jednotlivými herci. A k čemu to ? To přeci je o ničem, ne tímhle způsobem. (21.02.2009)

áááááá.....bez debat.... ztráta času po dobu 60 minut ve 141 zpracováních..... Ale ten obsah mě drtí :-D...."Vteřiny, které rozhodují o životě a smrti. Personál nemocnice musí být připraven, osobní problémy jdou stranou. Nad vším bdí nesmlouvavý ředitel"......já snad změním hodocení..Tomu není třeba se smát.. to se musí brát vážně!...................................... :-D:-D (15.10.2011)

Viděla jsem pár dílů ze začátku série a cítím se povinována říct, že Mandy Patinkin by udělal koukatelnou záležitost i z reklamy na mast proti hemoroidům, nejen z příběhů lékařů a pacientů z nemocnice v centru města. K tomu musím připočíst i Petera MacNicola a Hectora Elizonda, protože postavy Geigera, Birche a Watterse jsou přesvědčivé, zábavné a skvěle napsané. Zbytek mě nijak zvlášť nebral, takže jsem s tím zakrátko skončila. Potom jsem čistě náhodou viděla část epizody z kdovíkolikáté řady a nestačila se divit, do jakých hloubek klesla kvalita. Se zjištěním, že dva z těch tří jsou pryč, jsem se divit přestala. (01.09.2007)

Čikejgou Houp není Motol, to je marný. Žádné zdechliny, zapomenuté v letních čtyřicítkách přes víkend v kumbále, takže pondělní směně přitečou naproti až do sesterny. Neznají tam mraky toxíků, potulujících se mezi odděleními, aby dílem něco šlohli porouchaným, dílem prodali švestrám nakradené pičifuky ze sephory. O tom, že existuje snaha přehazovat pacoše z očního na plicní, protože se s ním nikdo nechce srát, ani neslyšeli. A tak to má být! Když už nakroutit zhovadilou teleoseru z lékařského prostředí, tak sexy, aby reklama před, po a desetkrát uprostřed rejžovala. V době uvedení neměl seriál v našich zemích kloudnou konkurenci, debilitě Dallasu se smál snad už i retardovaný Macura a Ally McBlilová se zatím jen krčila na dně prapodivné představivosti bezkozkomilného scenáristy. Z dnešního hlediska za 40%, i tak mě hanba fuckuje. Dovolím si též oponovat řadě spolukomentátorských es - Jandera se Sovou by si namazali všechny jůesácké konkurenty na housku! (08.01.2014)