Nemocnice Chicago Hope

Asi som videl iba vzorky z prvých dvoch sérií. Tento seriál začal s veľkou pompou v polovici 90tych rokov na Nove a treba povedať, že splnil očakávania. Oproti konkurencii v podobe Pohotovosti sa jedná o seriál kľudnejší, s precízne napísanými scenármi jednotlivých častí, ktoré sú vypointované a vďaka výbornému castingu sa divák ľahko ponorí do diania v nemocnici. Ako seriál ďalej pokračoval, už neviem, dá sa predpokladať, že úroveň išla ako v mnohých prípadoch nižšie. (23.09.2012)

Nemůžu si pomoct, ale Chicago hope mě oslovila mnohem více než celá Pohotovost. Profily osobností lékařů a sester jsou pro mě zkrátka dokonalé. Líbí se mi dopad stresového povolání na osobní život a vzájemné ovlivňování se. Přesně taková tahle práce je. Kdybych byla doktor, byla bych stejný "blázen" jako Jeffrey Geiger, jako sestra jsem pouze poloviční - zkrátka jedno z mých ztotožnění :) Spusta zápletek z různých dílů nepřímo nutí k zamyšlení nad danou věcí, což má za "úkol" jen málo seriálů. Souhlasím že po odchodu Dr. Geigera a právníka Birche se začal seriál tak trochu "sypat" ! (19.06.2012)

áááááá.....bez debat.... ztráta času po dobu 60 minut ve 141 zpracováních..... Ale ten obsah mě drtí :-D...."Vteřiny, které rozhodují o životě a smrti. Personál nemocnice musí být připraven, osobní problémy jdou stranou. Nad vším bdí nesmlouvavý ředitel"......já snad změním hodocení..Tomu není třeba se smát.. to se musí brát vážně!...................................... :-D:-D (15.10.2011)

Seriály z lékařského prostředí zpravidla nesleduji. Výjimkou je pár dílů od každého, abych měl „lékařský přehled“. V Chicago Hope je sice můj oblíbený herec Mark Harmon z NCIS (a nutno říct, že seriál se i díky Markovi stal celkem oblíbeným, i když tomu zdejší hodnocení moc neodpovídá). Nepodlehl jsem ani Dr. Houseovi. Lékařské prostředí mě příliš neláká, leda z trochu opačné strany - patologie (i proto jsem si velmi oblíbil NCIS a Rizzoli & Isles). A tento přístup zatím nehodlám nijak měnit. (28.12.2012)

Občas jsou to zcela neuvěřitelné epizody, například ta, která popisuje situaci při darování orgánů. Sanitka přiveze mladého muže v bezvědomí, vypadl z okna. Na jeho orgány čeká šest lékařů, kteří je chtějí darovat svým pacientům. Ten dostane to a ta zas čeká na nové plíce. Mladý muž ale není stále prohlášen za mrtvého (chybí ještě jeden podpis lékaře a pár razítek...) a mezitím, co se lékaři hadají nad jeho tělem, mladík otevírá oči. On sice nikdy už nebude chodit, mluvit, nikdy se sám nenají, bude jenom ležet, ale i přesto chce žít. Lékaři odhadují, jak asi dlouho a vášnivá debata je rozděluje na dva tábory - část lékařů ho chce nechat zemřít , druhá část léčit - tedy spíše udržovat. Scená, kdy do problému vstoupí hospodář nemocnice, byla opravdu drsná. ... " Proč mu chcete dát injekci proti bolesti, stejně nic nevnímá, a stojí 3 dolary... Teď jste upustila skalpel a nový stojí 2 dolary..." A ten, kdo se chystá na operaci, doporučuji díl 9 u 1. řady.. Doktor přicházející na operační sál: " Vážení, tak dneska sebou hodíme, potřebuji stihnout pohřeb, a až mu vyndáme ten nádor, pošlete to na rozbor, ale ať to udělají hned, ne jako vždycky. A mám takový návrh, co kdyby nám dneska nepadalo nic na zem... Doktore, pacient ještě nemá narkozu...." Pobavil mě i díl následující, kdy jeden lékař se údajně infikuje od jednoho pacienta a musí do izolace, bohužel i všichni ti, se kterými přišel nějak do kontaktu. A tak se nám karanténa plní jeho kolegy, což se stává zdrojem humorných situací. " Opravdu jsem tu jediný, kdo s nikým nespal...." (08.05.2013)