Nemocnice Chicago Hope

Nemocničné série ma nikdy príliš nebrali. No prišiel David E. Kelley a vymyslel Chicago Hope. Oproti značne priemernej Pohotovosti vsadil na detailné zábery operácií, svojský humor, bizarné prípady a "pošahaných" pacientov. Až do odchodu M. Patinkina a smrti P. MacNicola to bolo geniálne. Potom už len mierne nadpriemerné. Nikdy to však nekleslo na úroveň ER. Je mi ľúto, ale Clooney a spol. mi vždy pripadali bez života a príliš umelí. (8.4.2004) (08.06.2004)

Nemůžu přijít příliš na chuť těmto telenovelám alá nemocnice ... je pravda, že jsem v Americe ještě nebyla natož v její nemocnici, přesto si troufám tvrdit, že po zkušenostech s našimi "brrrrr" nemocničními seriály, si skutečnost filmaři přibarvují kvůli atraktivnosti sledování všude ..... Ovšem nemůžu tvrdit, že je zrovna Chicago Hope úplný odpad, to ne, je zde určitá líbivost, proto dávám dvě hvězdičky. (31.07.2012)

Nemůžu si pomoct, ale Chicago hope mě oslovila mnohem více než celá Pohotovost. Profily osobností lékařů a sester jsou pro mě zkrátka dokonalé. Líbí se mi dopad stresového povolání na osobní život a vzájemné ovlivňování se. Přesně taková tahle práce je. Kdybych byla doktor, byla bych stejný "blázen" jako Jeffrey Geiger, jako sestra jsem pouze poloviční - zkrátka jedno z mých ztotožnění :) Spusta zápletek z různých dílů nepřímo nutí k zamyšlení nad danou věcí, což má za "úkol" jen málo seriálů. Souhlasím že po odchodu Dr. Geigera a právníka Birche se začal seriál tak trochu "sypat" ! (19.06.2012)

Seriály z lékařského prostředí zpravidla nesleduji. Výjimkou je pár dílů od každého, abych měl „lékařský přehled“. V Chicago Hope je sice můj oblíbený herec Mark Harmon z NCIS (a nutno říct, že seriál se i díky Markovi stal celkem oblíbeným, i když tomu zdejší hodnocení moc neodpovídá). Nepodlehl jsem ani Dr. Houseovi. Lékařské prostředí mě příliš neláká, leda z trochu opačné strany - patologie (i proto jsem si velmi oblíbil NCIS a Rizzoli & Isles). A tento přístup zatím nehodlám nijak měnit. (28.12.2012)

Sledovala to máma, já jako malinká (přesněji o hodně menší a mladší než jsem dnes) se koukala s ní. Vzpomínám, jak Jeffreyho rušilo šustění kalhot, jak si hrál s vláčky a na jeho věčné hlášky. Ty čtyři hvězdičky jsou skoro všechny za úžasný vtip a charisma Mandyho, kterému sekundoval celkem dobrý Adam (možná proto, aby se ukázalo, co za šílence Geiger vlastně byl). Milovala jsem ho. Když odešel, seriál ztratil kouzlo a já ho přestala sledovat. Vím, že se tam zase vrátil, ale to už bylo dávno passé. Nikdy jsem to neviděla znovu, možná bych nyní změnila názor a hodnotila seriál jinak, ale nedostala jsem se k tomu, což je taky dobře. (10.01.2008)