Západní křídlo

Skvělý seriál z prostředí americké politiky, který je sice velmi idealistický, ale zároveň svou hloubkou s ním máloco snese srovnání. Ze začátku může působit složitě a hůře se do něj proniká, ale jakmile se divák zorientuje a zvykne si na postavy a jejich funkce, je to jedna velká jízda plná brilantních dialogů, chytrého scénáře a skvělých charismatických postav, které prostě jen chtějí ze sebe vydat to nejlepší. Režijně i herecky silné, špičkově napsané a i když nějaký ten patos tam je, tak je podáván velmi nevtíravým způsobem. A ani po odchodu Aarona Sorkina z pozice scénáristy neztratil seriál nic ze své krásy. Naopak mi přišel dramatičtější a provázanější, což bylo něco, co mi u první čtveřice sérií složené z ryze epizodických dílů občas chybělo. The West Wing je zářivou ukázkou toho, co by americká politika mohla být, pokud by byla plná vysoce kompetentních a morálně správně nastavených lidí, kteří se spolu i přese všechny rozdíly a odlišné pohledy na věc snaží bez vzájemného urážení najít společnou řeč. Taková americká politika možná i jeden čas do jisté míry byla, ale dnes už bohužel není. A nejen americká politika, ale čím by mohli být lidé obecně a čeho všeho by mohli dosáhnout, pokud by se dokázali oprostit od přebujelého ega, sobectví a korupce, vykašlali se na vzájemné podrazy, hodili za hlavu nezdravé ambice a jednoduše se snažili konat dobro. Reálné to asi úplně není, ale zatraceně dobře se na to v takto kvalitním a inteligentním podání dívá. Opening (09.09.2023)

Celý pilot a několik následujících dílů bylo pro mě natolik nečitelných (postavy se baví o něčem, ale není vysvětleno o čem), že se mi do toho dostávalo poměrně těžko a přemýšlel jsem, jestli se na to nevykašlat. Ve smyslu dialogů jsou to totiž takové "Gilmorky z Bílého domu" a i navzdory tomu, že s běžnou angličtinou problém nemám, tady jsem často nestíhal poslouchat jak intelektuální myšlenkové pochody, tak ani vnímat při té rychlosti samotné titulky. Ale sedlo si to. Sorkin postupně našel dobrý balanc mezi kulometnými dialogy (které, co si budem, občas šustí papírem) a vyprávěním, postavy se mi s každým dalším dílem začaly zavrtávat víc a víc pod kůži (charismatický Martin Sheen jako prezident Bartlet je naprosto boží) a seriál začal divákovi šikovně skrze postavu Donny vysvětlovat některé souvislosti tak, aby věci pochopil i člověk, který se v okruhu americké administrativy plně neorientuje. Důvodem, proč mi nakonec The West Wing padl do noty, je to, jak se tento seriál vůči současné tvorbě odlišuje a díky tomu je pro mě v současné nepříliš šťastné době paradoxně tak svěží. Myšleno to, jak idealistický je a jak moc se tam politici snaží bez větších postranních úmyslů páchat za každou cenu dobro. Je to ještě takový ten odraz 90. let, kdy byly Spojené státy nejen pro vnější svět, ale i samy pro sebe, plné nadějí v lepší zítřky. Přesně takovou Ameriku si pamatuju z dětství a tuhle dobovou atmosféru seriál odráží měrou vrchovatou. Zároveň je zajímavé sledovat, jak se už tehdá hojně probírala témata, která jsou dnes hanlivě označovaná za "woke", a přitom se nejedná o nic nového. V rámci první série mě jen trochu mrzelo, že se jí netáhne žádná výraznější příběhová linie, která by si diváka přitáhla silněji k sobě. The West Wing se drží 90's stylu a ten je až na pár drobných výjimek ryze epizodický. Přesto ale je z mého pohledu po první sérii The West Wing velice chytrým seriálem, který si vyžaduje plnou pozornost a který by v této podobě u většinového diváka bažícího po akci a zvratech dneska asi už úplně neuspěl. (08.05.2023)

Dotaženo k dokonalosti. Svižnější, napínavější, osobnější a celkově o něco dějovější série plná parádních epizod a v bouři vrcholící jednou zprvu velmi nenápadnou zápletkou. Seriál se tu nadobro našel, pevně usadil a já se těším, co přijde dál. Jediná věc, co mi stále úplně nesedí, je nehodící se end credits theme, která svým rozjařilým veselým vyzněním, zejména v této řadě, dost často narušuje jinak poněkud pochmurné konce některých epizod. (11.05.2023)

O fous horší než série předchozí. Chytrý humor a břitké dialogy zůstávají, kvalita scénáře nijak neklesá, stejně jako charisma jednotlivých postav. Kde ale druhá řada bodovala ve své druhé polovině mnoha díly prolínající se a postupně se stupňující zápletkou, tady tentokrát, snad až na jedno morálně velice sporné rozhodnutí a tradičně emotivní finále, nic tak intenzivního není. Osobně jsem trochu čekal, že reakce tvůrců na 9/11, když nepočítám nekanonickou speciální epizodu Isaac and Ishmael (která je na HBO Max zařazena hned na úvod řady), bude o něco výraznější, ale pravda je, že se třetí série tématům mezinárodního terorismu a obecně zahraniční politice věnuje i tak docela hojně. A lze pochopit, že si pro to tvůrci vybrali raději vlastní fiktivní zápletky - jednak z úcty k obětem a jednak proto, že se tehdy stále ještě jednalo o velmi živou a pro mnohé Američany i značně citlivou událost. (12.06.2023)

Po skvělé druhé a o něco slabší třetí sérii je čtvrtá řada důkazem, že pokud se i epizodickým seriálem táhne nějaká alespoň trošičku silnější dlouhodobá dějová linie, výsledek je výrazně zajímavější. A podobně jako v druhé řadě, i tady se kvůli rozhodnutím z minulosti začne situace značně komplikovat. Zároveň tato řada přináší více osobních linek a postavy zase o něco více přirostou k srdci, aniž by seriál, tak jako mnoho jiných, postupně upadal do otravné nekonečné soap opery. Pořád tu hrají prim chytré dialogy a interakce, které jsou mnohdy velmi humorné, ale nikdy (no, možná až na pranky s padajícími okny a dveřmi) nepřekročí práh uvěřitelnosti a nespadnou na úroveň samoúčelné komedie. A ač je tento pohled na politiku možná velmi idealistický, zejména kvůli až neuvěřitelně dobráckým postavám, největší síla Západního křídla i přesto tkví v jeho propracovanosti, uvěřitelnosti a vytříbeném writingu. Aaron Sorkin se se seriálem loučí na vrcholu a jsem zvědav, jak si se scénářem poradí jeho následovníci. (10.07.2023)

Méně neutuchajícího idealismu, méně humoru a břitkých dialogů, více reálných problémů a dramatických momentů. Postavy dělají více chyb a objevují se i častější rozepře uvnitř týmu. Podíváme se více mimo Bílý dům a i když se mi na prvních sériích líbilo právě to, že veškeré dění vidíme možná až trochu klaustrofobicky pouze zevnitř a pouze z pohledu zaměstnanců západního křídla, momenty mimo klasické interiéry působí velmi osvěžujícím dojmem. A ač je po odchodu Aarona Sorkina z pozice scenáristy drobná změna stylu patrná, kvalita writingu jako takového z mého pohledu nikterak výrazně neklesá. Pořád je to dialogově vybroušený intelektuálně náročný seriál, který si vyžaduje plnou pozornost a který svého diváka ani na chvíli nepodceňuje. (30.07.2023)

S tím, jak se čas Bartletovy administrativy pomalu chýlí ke svému konci, začíná se pomalu měnit i zaměření celého seriálu. Na obzoru se jak z řad demokratů, tak republikánů objevují noví kandidáti a rozjíždí své kampaně. Původní tým se pomalu tříští a naplňují se nové politické ambice. Blíží se primárky a práce v Bílém domě ustupuje zlehka do pozadí. Dokážu si představit, že tyhle změny řadě diváků zvyklých na zaběhlou rutinu nemusely svého času úplně vonět, ale za mě se jedná o příjemné a svěží novinky. Seriál tím, jak více střídá prostředí (včetně exteriérů) a využívá dynamičtější kamery, působí ještě o něco překotnějším dojmem, byť co do složitosti slovních přestřelek jsem měl pocit, že tvůrci tentokrát trochu ubrali. Aktuální finále sice oproti předchozím sériím považuji za o něco slabší, protože nepřineslo nic ani zdaleka tak emočně nabitého, jako závěry řad předchozích, ale Santosův projev mnohé zachránil. A vlastně celkově - jeho postava a pevný charakter mě po prvotních pochybách, skoro až nezájmu, postupně taky zaujal. Teď už asi chápu, co na něm Josh od začátku viděl. (21.08.2023)

Bartletova administrativa je u konce a začíná boj o Bílý dům. A zatímco dvojice dramatických kampaní vrcholí, dění v Bílém domě ustupuje do pozadí. Idealismus tvůrců jede naplno a přesto se nějakým zázrakem The West Wing drží střízlivě realistické vize bez přehnané porce sentimentu a nadstřeleného patosu, do kterého časem téměř každý tematický seriál chtě nechtě sklouzne. Sedmá série ukazuje, co všechno by americká politika mohla být a co v současné době bohužel není. Parádní a férový souboj dvou silných, inteligentních, vysoce kompetentních kandidátů, kteří i přes všechno to soupeření k sobě chovají vzájemný respekt a navzájem se doplňují. Parádní závěrečná jízda, která sice dramaticky vrcholí (pochopitelně) už v 16. a 17. epizodě, ale ani samotný závěr nepůsobí nijak nastavovaně a tvůrci důkladně ukončují a pointují všechny postavy a jejich dějové linky. Je znát, že to tvůrci důkladně promyšlené až do samotného konce a The West Wing tak dostal velmi přirozené a poctivé zakončení, jaké si po právu zasloužil. A to v seriálovém světě ani zdaleka není samozřejmé. (09.09.2023)