Dr. House

S nástupem tohoto seriálu do podvědomí českých diváků jsem si povzdychl, že už nebudu moci machrovat, že jsem promovaný lékař z Google diplomem. A tak jsem přestal hledat nemoci a začal sledovat seriál, poté jsem přátelům házel jejich diagnózy, že mají lupus, strom vyrůstající v plicích a že potřebují chemo. S orosenými čely si často nebyli jisti tím, zdali si dělám srandu nebo ne. Mimo to mi ale seriál přinesl můj životní směr - cynismus. Díky seriálu se ze mě stal ještě více sociálně zdevastovaný člověk, který má za kamaráda idiota, který s ním musí procházet život a žehlit za něj problémy. House by nebyl nic bez Laurieho, a musím uznat, že český dabing je na veliké úrovni a vyrovná se originálu. Co se mi na seriálu kromě humoru velmi líbí, je hloubka, do které seriál zasahuje - jak dějově tak emocionálně, navíc zvraty bývají nepředvídatelné. Nemoci jsou v prvních sériích zajímavé a vždy v popředí, doprovázejí příběh pacienta a mnohdy House, který se v pacientech vidí nebo ho donutí přemýšlet jinak a vytrhnout ho tak z jeho každodenního předvídatelného vzorce chování. Vede boj - pacient versus jeho hrdost v diagnostice. Postupem času se scénáristé bohužel odchýlili od původního konceptu, začal se příliš klást důraz na hlavní postavy a pacienti šli do pozadí. I diagnózy a nemoci se začaly opakovat. House se stával citlivějším - což o to, cynici bývají obvykle nejcitlivějšími lidmi vůbec, ale jelikož kvůli emocionálnímu poranění mají obranný mechanismus odmítat lidi kolem sebe. Jeho citlivost byla ale protivná, až místy nudná. Veliké finále seriálu bylo velmi emotivní, nikdy se mi nestalo, že bych se u seriálu rozbrečel... ok, možná u Lostů, ale House je srdcovka, Losti jsou zase zajímavější v ději. Konec příliš nedovoluje pokračování, je to škoda, pro samotného Laurieho a Leonarda to byl velmi emotivní konec. Šlo to poznat z dokumentu o natáčení poslední série, kdy se přiznali, že to bude divné najednou po tolika letech ukončit něco tak skvělého. Budu vzpomínat, až na první sérii je o nestárnoucí seriál, oproti třeba Pohotovosti, kde zub času lze poznat. Škoda zvláštnosti první série, ale to ještě experimentovali s kamerou a efekty. (02.04.2018)

Obvykle samotné série nekomentuji, u House musím udělat výjimku. Se čtvrtou řadou přichází veliká změna. Obměna týmu je docela otravnou záležitostí. Na naší starou ústřední trojici pak koukáte, jako na své staré kolegy, když vás šoupnou na jiné oddělení - s nostalgií a cítíte se s nimi "domácky". Jakmile se někdo z nich objeví, hned jsem se cítil lépe. Nepomáhá tomu ani fakt, že čtvrtá série poprvé přichází s velikým množstvím "osobna". Vývoj postav v předchozích sériích byl pozvolný a nevtíravý. Tato řada poprvé představila koncept dílů, kdy pacient a jeho diagnostika není středobodem. Na druhou stranu chápu, že během diferenciální diagnostiky padají pořád stejné nemoci, názvy a metody. Na třetí stranu, škála nemocí je veliká a je škoda, že scénáristé se nezhostili i velmi vzácných netypických nemocí. Zápletka s Amber mi přišla prvoplánová, sotva si s ní člověk dokázal vytvořit vztah, tak postava z děje opět odchází. Na čtvrtou stranu, jedná se nejemotivnější scénu z celého seriálu (společně s Houseovým pochopením a uznáním prohry, že je natolik závislý, že ho Wilson odveze do léčebny). Kadence vtipů je také menší, na pátou stranu, nejvíce humoresek bylo v prvních dílech první série, takže jsem ani nic jiného nečekal. I tak tuto sérii hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože scénáristé svou únavu se ctí zakryli. (01.04.2023)

Jelikož si už nepamatuji osmou sérii, nemohu to s určitostí říci, ale sedmá série je zatím tou nejslabší vůbec. Žádný převratný opening, žádný převratný konec. Třeba konec páté série a začátek šesté je velmi emotivní. Když si to vezmu, tak scénáristé téměř od začátku seriálu každou sérii něčím završili. Konec čtvrté? Umírání a konec přátelství. Konec páté? Přiznání si porážky. Začátek šesté? Skvělá hudební nálož od Radiohead podkreslující Houseův boj se sebou samotným. Boj s absťákem a postupné pochopení, že jít proti systému se nemusí vždy vyplácet. Sedmá série přišla se vztahem mezi Cuddy a Housem. Dalo se to čekat. Lisa již v seriálu nechtěla nadále působit, a tak divákům museli přinést dávku dramatu. Za mě to ale moc dobře nefungovalo. Vůbec jsem tomuto mezilidskému vztahu nevěřil, nicméně tvůrci se snažili o maximální vyždímání. Když v předešlých sériích seriál odbočil od pacientů, tak nutně nelékařská témata nebyla na sílu. Skvěle doplňovala nemocniční prostředí. Určitě si diváci všimli, že s každou další sérií se autoři upínali stále více na mezilidské vztahy. Sedmá série byla už takovou lepší telenovelou. Únava pisatelského týmu je více než zjevná. Finální díl je velmi znepokojující a docela to kazí dřívější skvělou scénáristickou práci. (30.05.2023)