Chirurgové

V jednu chvíli můj nejoblíbenější seriál z doktorského prostředí. A to přestože jsem vždy nesnášel hlavní hrdinku, která je velice nepříjemná, sobecká a egoistická. Její chování je však částečně opodstatnělé, a proto se mi také seriál tolik líbil. Je vidět, jak moc si dají scénáristé záležet na chování postav a jak dobře jsou zahrané. Nejoblíbenější postavy se u mě často měnily, ale několik stálic se zachovalo: Cristina, Berk, Izzy a Addison. V každém díle je několik případů ať už veselých, nebo mrazivých. Sice je mnoho z nich dosti vykonstruovaných, ale většina z nich má dojímavý konec. Za ten nejsilnější považuji díl s nevybuchlou hlavicí... kdo viděl, jistě si s úlekem vzpomene. Narozdíl od ostatních nemocničních seriálů zde počítají s tím, že divák nemá za sebou tři roky na medicíně a tak je díky bohu i srozumitelný. Za zmínku stojí i úžasné skladby od nejrůznějších skupin vždy ke konci dílu. Nevím, zda se to však dá považovat za soundtrack. Jenže časem, nevím proč, všechny dobré postavy odejdou, nebo jsou alespoň mimo pozornost natáčení, chytřejší případy vymizí a zůstávají jen sáhodlouhé monology, co absolutně nepůsobí. Škoda, že seriál neukončili po třetí sérii :( (03.06.2007)

Musím uznat, že sympatičnější než trochu divná Meredith Greyová je mi stále doktor Green z Pohotovosti, který dvacet minut oživuje sedmdesátiletého dědečka s třemi infarkty, mozkovou mrtvicí a rakovinou plic. Ale... právě jsem viděla konec druhé řady a můžu vám říct - blaho. Emoce, slzy, napětí, přesná hudba... jak na divadle. Myslím to v tom dobrým smyslu slova. I proto koukáme na filmy a seriály. Pro ten knedlík v krku, když umře Maximus v Gladiátorovi, a pro skelný pohled, který upíráme na titulky Americké krásy. A Chirurgům se tohle daří celkem často (příběh o tom, jak se Izzie snaží zachránit Dannyho, patří k tomu nejhezčímu, co jsem v seriálu viděla). Ano, jsou to falešné emoce, ale stokrát kvalitnější a zábavnější než ve Velmi křehkých vztazích nebo Ordinaci. (06.10.2006)

Svojou pohodovou atmosférou ma tento neskutočne cynický a čiernohumorný seriál úplne dostal. Postavy sú sympatické, ale nie príliš, aby začali liezť na nervy. Humor je všadeprítomný a dialógy sú vynikajúce. Hercom role sadli. Zaujímavý je čiernohumorný vzťah autorov seriálu k pacientom. Tým veľa nedarujú a pacienti sa zabíjajú ako na bežiacom páse. Dramatické osudy postáv sú dramatické tak akurát a neskĺzajú do tuctovosti soap opier. Konečne jeden skutočne skvelý oldschool seriál medzi všetkými tými ultramodernými LOSTami, ALIASmi, či 24kami. PS: seriál má právom kultový a obdivovaný soundtrack s mnohými skvelými kapelami, z ktorých nesmiem nespomenúť speváka menom Pete Droge, ktorého Under the Waves zaznela na konci druhej série (01.12.2006)

Ach ti doktůrci. Tento seriál má zvláštní vliv. Po zhlédnutí pár dílů vám připadá, že doktoři mají v nemocnici jen srandu. A že každý chodí s každým. Ono to tak trochu je. Ale stačí přidat pár dílů, kde je kapku vetší masakr, nechat zemřít postupně pár chirurgů, pár jich vyhodit a některé nechat samovolně odejít, každému naložit nějaký ten velký životní problém a když už se zdá, že u nich bude všechno dobré, vrátit je na začátek a nechat je, ať se s tím poperou znovu. Plus trocha dobré hudby, ta ještě nikdy nikoho nezabila, pár neokoukaných tváří (ale samozřejmě sympatických), dobře vypadající město a k tomu nemocnici (ano, Seattle je velmi vhodný pro nemocniční prostředí - je mi smutno, kouknu se ven. Prší. Jsem šťastná, kouknu se ven. Prší. A štěstí mě přejde a jsem smutná. A tak pořád dokola). Neříkam, že postavy nejsou šťastné. Ony jsou, ale jen chvilkově. To by taky nebyl seriál, že?! Ale pryč s tou kritikou. Chirurgové je totiž ten nejlepší seriál z nemocničního prostředí (sorry Housi, ale já už se v tobě - v posledních seriích - nevyznám)! (20.08.2011)

Jak já tenhle seriál zbožňuju! Je tak úžasnej, že se z tý úžasnosti asi rozplynu:) Skvělý postavy, humor, lékařské prostředí naprosto vyhovující. Jediné koho nesnášim je Meredithina matka. Brrr, děsná, nesympatická ženská. Po příšerným Dr.Housovi je tohle jako pohlazení po duši, protože tady se s pacienty nejedná jako s onucemi. Tenhle seriál mě několikrát rozbrečel, neustále mě rozesmává a Cristina? Myslim, že už po první sérce se zařadila do Top mých best postav. Welcome Cristina Young and třikrát Aleluja!-) (23.06.2009)