JAG

Po dlouhých 8 letech jsem viděl konečně závěrečnou epizodu a tak mohu ohodnotit. Řeči o tom, že je seriál náborovou propagandou a motá se okolo všech složek US army je jako vyčítat Dr. Houseovi, že se vše točí okolo lékařství. Jinou věcí jsou ovšem herecké výkony. Na Catherine a spoustu částí jejího těla se sice šíleně dobře dívá, ale žádné herecké výkony od ní nečekejte. Vykulené oči Harma pak začnou člověka srát asi tak od druhého záběru a to má seriál snad 10 sérií. Nebýt jednotlivé epizody tak repetitivní a ke konci opravdu nevařit naprosto z vody, hodnotil bych výše. Takhle dobrý tak na TV Nova v 90. letech. Podobný formát je doufám už naprosto přežitý. 59% (18.01.2012)

Catherine Bell je jednoznačně to jediné, kvůli čemu jsem se na pár dílů tohoto seriálu podíval. Jen se musím usmát nad tím, kolik ústřední dvojice právníků JAGu stihla za tu dobu zásadních kauz, protože i takový Perry Mason by nad takovou hromadou práce jisté zezelenal a zrudl závistí :o) Ale to je osud seriálu a nelze ho brát až tsk vážne. Co má říkat třeba takový komisař Barneby z Midsomeru? Při tolika řadách, už by bylo vyvražděno půl Prahy, ale on je dál plný síly a stále je co vyšetřovat :o) lidí je pořád dost... (01.01.2015)

Pár epizód som videl, neoslovila ma to napriek tomu, že armáda a najmä druhá svetová vojna mi neboli cudzie, plus vyrastali sme v detstve plnom správ o vojne v Perskom zálive a vtedy sme verili, že tam išli američania strážiť demokraciu, aj keď pojmu demokracia sme ešte nerozumeli. A nerozumie jej dodnes mnoho progresívnych politikov. (17.09.2019)

Ústřední dvojice vojáků/vyšetřovatelů je v podstatě tím jediným zajímavým na celém seriálu, protože jinak je to dost průměrný, až podprůměrný, počin, který v podstatě nemá divákovi co nabídnout. To specifické prostředí je dokonce možná na škodu, protože o tom vlastně nikdo nic neví, takže se s tím ani pořádně nemůže sžít. 50% (05.08.2016)

Tenhle seriál, byť jakkoliv pro mě nesnesitelný, miloval můj neskutečně vzdělaný dědeček. Vypnul svůj mozek chemika a prostě se nechal bavit. Tak si ho pamatuju, v křesle s brýlemi na nose. Dnes je to přesně 10 let, co mi odešel, takže teď to bude jeden soukromý vzkaz tam někam: Stando, ahoj. Chybíš.. (16.08.2009)