Pohotovost

Našťastie som sa nenechal zbytočne týmto seriálom pohltiť a kedysi som ho sledoval vtedy, keď zrovna išiel náhodou v tv. Tvorcom sa podarilo pomerne verne zachytiť hektickú atmosféru na pohotovosti a možno konštatovať, že takto nejak to bude vyzerať asi všade na svete. Ja osobne nie som za riešenie osobných problémov hlavných postáv, samotné nemocničné prostredie a prípady by úplne stačili, ale väčšina divákov by sa asi bez súkromia svojich obľúbených postáv cítila ukrátená. (23.09.2012)

Pohotovost je nejen perfektně udělaný seriál, ale také velmi poučný. Vždy, když se na něj dívám, tak obdivuji lidi, kteří takovou práci mohou vykonávat. Je to tak těžké, jak na psychiku, tak fyzicky. Člověk nesmí udělat jedinou chybu, stále se na něj tlačí a vyspat se taky moc nemůže. Lékař se musí podřídit své práci a musí ho to opravdu bavit, jinak nemá šanci vydržet. Jeden z nejlepších seriálů. (10.06.2012)

Jednou jsem viděla jeden díl. (já jich viděla teda víc, ale tohle si živě pamatuju) Padlo v něm tolik myopatických endokarditíd, angiomatosis retinae, nasazení beta-aminoisobutyrátu, podezření na Clonorchis sinensis která způsobuje distomatózu nebo subendokardiální fibrotických změn pod endokardem, patrných při restriktivní kardiomyopatii a rakovin léčících Ciprinolem, že by se toho nepočítalo ani v Dr. Houseovi. Popravdě nevím zda má můj komentář nějaký smysl. Vystihuje však tento seriál (14.11.2010)

Znělka od Jamese Newtona Howarda kdysi odstartovala dlouhou řadu naprosto zaslouženě oceněných scénaristických, režijních i hereckých počinů. Jako prozatím bezkonkurenčně nejlepší epizodu (když nepočítám extrémně citově vypjaté epizody, o kterých mluví Tyler) označím Four Corners, vyprávěnou z pohledů Cartera, Greena, Bentona a Weaverové, navíc ve stylu Mementa, postupně po úsecích od konce k začátku...brilantní kus s dokonalou zápletkou. S přibývajícími léty je Pohotovost stále lepší a lepší - řekněme tak do desáté série. Odchodem Johna Cartera pro mě Pohotovost ztratila takové "to něco", a i když třeba Neela je fakt kus, a veteránů je stále na place spousta, už to prostě nefunguje tak jako kdysi. I tak trvám na tom, že třeba takoví Chirurgové jsou ve srovnání s E.R. k posmání. Jdu ze stovky na 90% pro seriál jako celek. (12.03.2003)

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)