Místo činu

No jo, další typická Německá podívaná, zaflákaná krimi. Kdo by řek, že je únos letadla originálním námětem, pochyboval bych o jeho duševním zdraví. Nutno uznat, že originální může být tak leda zpracování, nikoliv kostra. V tomhle díle nekonečné krimi série vsadili spíš na tu psychologickou stránku věci a namísto kulometů nabyli argumentujícími zástupy poldíků. Občas všechno proložili zpomalenými záběry, které v kombinaci s docela ucházející hudbou evokují podobné zpomalené momenty u dvojky Terminátora. Jasně, ulítlé srovnání, ale co tak najít na produktu z běžícího pásu od výrobce k zákazníkovi (divákovi). Jeden moment mi ale přeci uvízl v paměti. Tedy ten z konce celého „filmu,“ kdy se ležíce kryjí tři postavy a syn hlavního hrdiny co sám o sobě místo teenagera vypadá na takovou zašlou třicítku procedí dojemně mezi zuby: „Tati, já chci domů.“ Takže jako v regále supermarketu na zlevněné konzumno, za 2 hvězdičky s tím konstatováním, že na pozdní večery co nemůžete usnout dobrá ukolébavka. (08.03.2005)

Tak jsem si nenechal ujít další část německy chladného krimi a dá se říct, že je to bordel. Nikoliv však v hanlivém slova smyslu, ale v ději se postupem času divák pěkně motá. Obzvlášť, pakliže je tohle první z epizod téhle série, kterou uvidíte. Styl téhle série se snaží vybočit z linky okoukaných krimi seriálů, ale co čert nechtěl, víceméně ji kopíruje. Z pod šedivého deklu vyčuhující atraktivní téma, docela dobře komponovaná hudba a i když ztvárnění je opět utuhlej standard (Robert Atzorn je doopravdy nijaký hlavní hrdina), jednu hvězdičku nad tradiční slabej podprůměr to v tomhle případě bude. Víc temná a kupodivu i místy citlivá epizoda, aneb i když se tohle kafe z automatu občas srká se sebezapřením, někdy se v zásobníku najde kvalitnější šálek. Tudíž jsou to 3 televizní hvězdičky, netelevizně za 1&1/2. [6/10 (28.04.2005)